Svébytný spolek brněnských muzikantů, mezi kterými nechybí ani Big Boss z black metalových Root, dlouhá léta fungoval jako čistě koncertní sranda projekt, jehož repertoár tvořily převzaté domácí i zahraniční vesměs popové šlágry, přepracované do metalové podoby. Hrát dokola písně jiných přestalo jednoho dne muzikanty bavit, a tak se pustili do tvorby vlastní. V roce 2019 vypustili do světa debutové album „Loupežníci“ a neváhali názvu desky přizpůsobit i svoji image. Sázka na přímočarý heavy metal v kombinaci s texty s loupežnickou tématikou, kde prim hraje humor, zafungovala skvěle, takže pokračování v nastoleném trendu se jevilo jako nejlepší možný krok. Letošní nahrávka „Voholte je!!!“ v podstatě navazuje na dva roky starý debut a opět nás provede životem novodobého loupežníka.
„Loupežníci z povolání mění rychle svoje plány,
Banky, pošty, vinice, daj nám všeho nejvíce“
Vykonávat v dnešní době loupežnické řemeslo není nic snadného. Číhat v lese u cesty a čekat, až se objeví nějaký bohatý kupec či jiný zámožný kolemjdoucí, by se minulo účinkem. Loupežník jednadvacátého století musí hledat svou kořist jinde. Jeho pozornost přitahují hlavně banky, pošty, herny či kasina, a pokud se uchýlí k přepadávání jednotlivců, nemá zájem o nějaké třpytivé cetky, ale o karty a to zejména kreditní („Pod dubem, za dubem, tam už dneska neloupíme“). Pro každého loupežníka z povolání je důležitá dobrá průprava, kterou získá jedině pod dohledem zasloužilých mistrů svého řemesla („Čórkaři ze Štatlu“). Když se loupežnickému umění dobře naučí, může se vydat loupit třeba do vily několikanásobného zlatého slavíka („Na Bertramce“). Největší mistři svého oboru zvládnou odcizit i letadlo („Blbej nápad“), zatímco ti méně zkušení se uchýlí k přivlastňování dřeva („Hajný je lesa pán“). Pokud je loupežník hudebně nadaný, nemělo by mu dělat problém krást kytarové riffy („Voholte je!!!“). Období covidové pandemie a s ním spojený nástup home officu komplikuje život i samotným loupežníkům („Koruna virus“), ale zdaleka ne tak jako někteří amatéři, kteří se jim snaží fušovat do řemesla („Všude se pořád loupí“).
„Loupežníci jsou validní, berou karty i kreditní,
Bitcoiny i akcie, krademe jak bestie“
Celá deska výborně šlape až do okamžiku, kdy Ybca nečekaně zvážní. Seriózní balada „Bambitky a nože“ ke kapele ani trochu nesedí. Big Bossův přespříliš vysoko postavený zpěv tahá za uši a neveselý text s řadou kostrbatých rýmů tomu nasazuje korunu. Naštěstí s následující skladbou se vše vrátí do zajetých loupežnických kolejí.
„Minout poštu, to se nedá, na tu každej lupič sází,
Úřednice, strachem bledá, duchně s rouškou prachy hází“
Závěr alba v podobě předělávky letitého hitu Petra Nováka „Já budu chodit po špičkách“ může působit divně, ale jeho zařazení na desku své opodstatnění má. Jedná se o jednu z písní, které Ybca hrávala na koncertech v časech, kdy ještě neměla vlastní tvorbu.
„ Každej šmejdí, hledá, čmuchá, je to těžká robota,
Někdo rožne, čučí, kde jsme, hergot my jsme u Gotta“
Sonda do loupežnického způsobu života se i podruhé Ybce povedla. Veselé texty skvěle korespondují s přímočarou hudbou a klipovka „Na Bertramce“ je doposud nejchytlavější hit, jaký kapela složila. Pokud by se udělovala cena za album s největším nadhledem a nejbizarnější tématikou, bylo by „Voholte je!!!“ tento rok žhavým kandidátem na vítězství.
|
