NETHER NOVA - Deliverance
Jakmile u nějaké nové powermetalové kapely naskočí země původu Itálie, je dobré zbystřit pozornost. Snad za to může slunné počasí, výborná gastronomie a vůbec celková schopnost užívat si bytí, je nicméně zřejmé, že Jihoevropané tento optimistický žánr dlouhodobě umí (proč si power metal zároveň vede skvěle v ledových a potemnělých severských zemích, na to se mě neptejte). Formace Nether Nova vydala v lednu EP "Deliverance", jehož obsah potvrzuje výše zmíněná slova, zároveň italská šestice nepatří mezi bezduché opisovače zavedených postupů. Netradičně působí zpěv Alberta De Stefana, který vládne zabarvením obvyklým spíše pro emo-gotické spolky. Italové ale dokázali vokální část sladit s instrumentací způsobem, jenž neruší a většinu času prostě a jednoduše baví. Úvodní song „We Burn“ má patřičné melodické pnutí, které korunuje chytlavě zhoupnutý bridge, refrén se škádlivým zrychlováním a perfektně vsazené speedové sólo. Titulní skladbu zbytňují pianová preludia a šlapavé vyhrávky, "The Omen" oživí vícehlasy a atraktivní sólový motiv, v songu "Rise Again" Italové krom rychlosti a téměř všudypřítomných kláves využijí překvapivé djentové prvky, závěrečná „Shooting Star“ pak znamená – po úvodní skladbě – druhý vrcholný okamžik EP, opět dochází k tempovým a náladovým hrátkám a vše se proplétá ve svěžím a poslechovém duchu. Duchu, který vyloženě nestrhává, ale kdyby všechny žánrové nahrávky vycházely v podobné kvalitě, můžou si fanoušci gratulovat.
7/10
YouTube ukázka - We Burn
ILIUM - Quantum Evolution Event
Australané Ilium, to už je delší dobu především duo Jason Hodges a Adam Smith. Důležitou součástí kapely je ale také hostující zpěvák Lord Tim, jehož přesné hrdlo dává kompozicím tu správnou šťávu. A když už máte k dispozici obdobně výtečného vokalistu, případně výdobytky moderní produkční techniky, proč vše nevyužít k předělávce některých starších kousků? Australané mají z čeho brát, jak dokazuje trojice songů "Underdogs", "Hostile Sky" a "Mothcaste", které jsou ozdobou tohoto EP. Skladby napěchované vyhrávkami a svěžím nábojem musí potěšit každého powermetalového fanouška, když původní, více než desetiletý melodický vítr (došlo pouze k drobným změnám) osvěžují výborným zvukem a samozřejmě bezchybným zpěvem. Zároveň je možné porovnat, jak jsou na tom Australané po skladatelské stránce v současnosti, neboť novinkový kraťas obsahuje také dvě nové položky. A jak úvodní titulka, tak navazující a poněkud potutelná píseň "Tsetse", potvrzují stabilní formu, jakkoli je možné vystopovat prohlubující se pocitovou tíseň, související zřejmě s ekologickými tématy, jimiž se Jason Hodges v poslední době zabývá. Jinak ale aktuální EP australské kapely působí jako melodická laskomina, nikde se příliš nezadrhávající a energicky spějící ke svému cíli. Opětovné spuštění by se tak mělo stát příjemnou samozřejmostí.
7,5/10
YouTube ukázka - Quantum Evolution Event
ETERNAL ASCENT - Reclamation
Američané Eternal Ascent sice primárně hrají power metal, hned při úvodních písních debutového alba "Reclamation" je ale jasné, že si zámořští hudebníci nevystačí s jednoduchými žánrovými tvary. Této kapele vévodí dvojice Christian Rush a Mark Bellofatto, a to nejen pěvecky či nástrojově, ale také autorsky. O jejich ambicích částečně vypovídá už samotné intro "From Darkness", které vtahuje přítomností teskných filmových melodií. Titul první skladby je nicméně zavádějící, o nějakou temnotu v průběhu nahrávky nezavadíme, snad jen úplně letmo v kompozičních prvcích jako je moderna nebo growling, který je ale nanášen střídmě a citlivě. Rozjezdový song "March To The Light" už celkem jasně nastíní skladatelské choutky (včetně přesnějšího názvosloví), ve kterých dominuje epicko/orchestrální rozměr, postupné zrychlení, dramatická atmosféra a pocitové hloubky, jež by se daly přirovnat k pozdější tvorbě švédských Dragonland, a to včetně zabarvení Markova hlasu (technicky nicméně zůstává Jonas Heidgert o kus napřed). Třetí kousek "Blight Of Dragons" přepne do neoklasického úprku ve stylu Magic Kingdom a jde o sprint povedený, dokazující nejen řemeslnou zručnost, ale hlavně nemalou invenci hudebníků, kterou korunuje skvěle vystavěné sólo. V dalším průběhu nahrávky dochází k prolínání výše zmíněných prvků, přičemž lze ve středních polohách a vokálních linkách indikovat určitou těžkopádnost ("Upon The Sands" nebo opravdu divně nazvaný song "My Right Hand"). Lépe autorům svědčí uvolněnější rychlá tempa, v čele s dalšími kusy "Take To The Skies" a "Reclamation". Nicméně ve spojitosti s jistou neosobitostí nebo hrubším strojovým zvukem, který se podepsal zejména na pronikavě mrtvolném škopku, obstojí nakonec debut americké kapely spíše ve svých fragmentech, nežli jako komplexně kvalitní celek.
6,5/10
YouTube ukázka - The Lie
|
