Švýcarská hard rocková enkláva se rozrostla o další přírůstek – ke Crystal Ball, Wolfpakk, Shakra, Gotthard, Shezoo, či King Zebra se s loňskou prvotinou „Gravity“ snaží zařadit v době vzniku alba čtyřčlenná, nyní již pětičlenná kapela Second Reign. Soudě jednak podle toho, že po nich hned na začátku kariéry sáhli Massacre Records, jednak i podle jakékoliv namátkou vybrané skladby z debutu mají tito melodici velice zdravý kořínek.
Jak je v současné době celkem běžné, album „Gravity“ vznikalo dlouhých šestnáct měsíců tak, že jednotliví muzikanti tvořili své party samotářsky, byť vyjma kláves k tomu došlo alespoň v rámci jednoho studia. Důležité je, že fakt, že se všichni muzikanti společně ve studiu potkali až v poslední den nahrávání, nemá sebemenší vliv na chemii desky, která v převážně houpavě tanečním svižném rytmu a na nadýchaně zpěvných melodiích šlape jako švýcarské hodinky. Těžko říct, jestli se solitérský způsob vzniku alba trochu neprojevil na tom, že při výběru ze zhruba třiceti skladeb je z finální třináctky hned jedenáct skladeb ušito jak podle striktního mustru od jednoho krejčího, takže švih a pozitivní energie, které v úvodu alba strašně snadno posluchače pohltí, už ke konci desky jedou trochu na setrvačník. Alespoň trochu odlišně díky svému volnějšímu tempu působí hladivá balada „Borderline“ a vláčná pocta saxofonistovi Kennymu G.„Home“, ve které kytarové sólo nahrazuje decentní saxofon. Pravou tvář kapely je však třeba hledat ve svižnějších kouscích, které bez výjimky staví na vzdušných klávesách, příjemném rockovém hlasu, obratné kytaře a čilých bicích. Sem tam se náladu trochu odlehčí do AOR oparu, sem tam výraz kapely nenápadně zmetalizuje, ale obecně lze říct, že se Second Reign důsledně drží šablony melodického hard rocku z osmdesátých let, díky tomu celé album zní docela povědomě a strašně snadno zapadne do uší.
Nakažlivá deska. Pozitivní, zpěvná, chytlavá, povedená, snadno uvěřitelná, soudržná a náladově velice konstantní. Možná až příliš, takže by albu neuškodilo, kdyby bylo o ždibíček kratší, nicméně ubrat z menu jednu konkrétní skladbu by bylo velmi obtížné, protože kvalitativní úroveň je vyrovnaná jako podle pravítka.
|
