Sabaton jsou jednou z nejsledovanějších metalových kapel současnosti. Proto vydání alba „The War To End All Wars“ patří mezi největší hudební akce letošního jara. Švédská parta se nedá počítat mezi rychlokvašky, své postavení si vybojovali od píky a dnes fungují jako headlineři největších evropských festivalů. Jejich klasický heavy metal spojený s válečnou tématikou táhne a je třeba počítat s tím, že by to mohli být i oni, kdo v budoucnu usedne na metalový trůn Metallicy či Iron Maiden. Čas na rozhovor si udělal bubeník Hannes Van Dahl, který do kapely nastoupil v roce 2014, ale dnes je její pevnou a neodmyslitelnou součástí. Je to ten samý muzikant, který před pár lety plnil stránky časopisů manželským svazkem se zpěvačkou Nightwish Floor Jansen…
Mohl bys objasnit význam názvu Sabaton? Je to podle části staré rytířské zbroje, má souvislost s Black Sabbath či je význam úplně jiný?
Spojitost s Black Sabbath jsem ještě nikdy neslyšel a to už hraju se Sabaton asi devět let (smích). Co já vím, tak to od začátku bylo podle části brnění, plátu na noze. Možná to má být metafora, jakože „metalové nakopnutí do zadku“, něco, co tě má nabudit. Ale fakt nevím… Logo tehdy dělal nějaký Joakimův kamarád, ale je to dvacet let zpátky, tak možná už to neví ani oni.
Deska „The War To End All Wars“ je znovu o první světové válce. Proč se k tomuto tématu vracíte?
Především první světová je hrozně obsáhlé téma a do jednoho alba to prostě nenacpeš. Přišlo nám, že je tam ještě spousta důležitých a zajímavých příběhů, které stálo za to zpracovat. Bylo pro nás proto přirozené pokračovat v tomto tématu.
V čem je největší odlišnost mezi novým albem a „The Great War“?
Když to vezmeme čistě po hudební stránce, tak je nová deska rozmanitější. Co se týče závěrečného mixu, tak ten je hodně podobný „The Great War“. Byl to ale náš záměr. Ale stejně se nevyhneme tomu, co se děje u každého alba, kdy si pak říkáš „tohle jsme měli udělat jinak, tohohle mělo být víc, a tak…”
Jako první singl jste v říjnu vypustili skladbu „Christmas Truce“. V lednu pak „Soldier Of Heaven“. Jde podle tebe o nejzásadnější skladby desky?
Ono je těžké vybírat singly… Každé album je tak trochu jako tvoje dítě a proto ho chceš reprezentovat co nejlíp. Osobně třeba myslím, že „Soldier Of Heaven“ je docela jiná, než naše ostatní tvorba, je v ní velký vliv osmdesátých let. „Christmas Truce“ nám hned od začátku přišla jako jasný singl. Ovšem na albu bude několik překvapení, takže kromě dalších skvělých skladeb máme ještě něco v záloze. Mluvit o tom ale ještě nebudeme.
Kdo přišel s konceptem na nové album? Je výsledný příběh prací jednoho člověka nebo celé kapely?
Největší zásluhu na tom mají Pär (Sundström, basista, pozn. aut.) a Joakim (Brodén, zpěvák, pozn. aut). Oni zpracovávají veškerá témata a jsou v tom dobří. Přijdou s nápady, s nimiž nás seznámí a od té chvíle pak pracujeme dohromady. Skoro vždycky první uděláme hudbu a pak se na ní dodělává text. Existuje pár výjimek, třeba „Christmas Truce“, kde byl text už hotový. Ale pak je tu „Soldier Of Heaven“, což byl naprosto typický příklad naší tradiční práce. Velmi těžká věc je napsat text tak, aby správně uctil památku těch, o kterých zpíváme, a to taky není vždy úplně jednoduché. Ale ti lidé si to zaslouží.
Skladby se tváří, že jsou řazeny chronologicky. Proč je ale „Christmas Truce“ skoro až na konci alba, když se vánoční příměří odehrálo už v roce 1914?
Jde hlavně o dynamiku, než aby album jelo chronologicky, protože to, jak jdou skladby za sebou, je hrozně důležité.
V čem vás uchvátil příběh srbské bojovnice Milunky Savič, které jste věnovali skladbu „Lady Of The Dark“?
Tenhle příběh mám hodně rád, protože se přestrojila za svého bratra a přidala se do armády. Je to jeden z příběhů, které máme už připravené delší dobu, ale teď na něj přišel ten pravý čas a všechno si sedlo, tak jak mělo. Další věc je, že nám spoustu příběhů posílají naši fanoušci, a i když bychom chtěli, nemůžeme na to album dát úplně všechno.
Album uzavíráte skladbou „Versailles“, která je o konci války. Byla versaillská smlouva tím nejlepším vyřešením konfliktu?
To je těžká otázka (smích). Já nejsem ten pravý, kdo by tohle měl soudit. Přece jen jsem bubeník a ne politik. Ale myslím si, že v té době bylo tohle asi to nejlepší, co se mohlo udělat. Ale jak říkám, je pro mě hodně těžké to soudit.
Švédsko bylo v době první světové války neutrální zemí. Co vede švédskou kapelu k tomu, aby o tomhle konfliktu zpívala?
Skladeb o rytířích, dracích a rock n`rollu už byla napsána taková spousta, že by další byly zbytečné. Válečná a historická témata jsou to, co zajímá hlavně Joakima a Pära. Musím se přiznat, že nejsem nijak vášnivý historik, ale čím déle hraju se Sabaton, tak mě tyhle věci zajímají taky víc a víc. Je podle mě důležité vědět o historii a nezapomenout na ty, kteří tu byli před námi.
V Evropě platíte za jednu z největších metalových kapel současnosti. Jak se vám vede v Americe?
Podle mně dobře! Spoustu let jsme po Americe jezdili turné a máme tam stabilní fanouškovskou základnu. Zejména poslední šňůry byly nezapomenutelné. Ať už jsme jezdili sami nebo jako support kapela.
Ty jsi do Sabaton nastoupil v roce 2014. Mohl bys objasnit okolnosti tvého vstupu do kapely?
Se Sabaton jsem se znal už předtím. Tenkrát jsem hrál v Evergrey, což je takový progresivní metal, s nimi jsem jezdil na turné. Tam potkáš řadu dalších muzikantů a kapel, a jednou z nich byli právě Sabaton. Někdy před deseti nebo jedenácti lety jsme byli v Americe, kde nám Sabaton dělali předkapelu a tam jsme se během těch šesti, sedmi týdnů dobře poznali. Působili na mě skvěle a měli dobrou organizaci. Tehdy neměli bubeníka a zaskakoval u nich Snowy Shaw, chlápek co hrával s Kingem Diamondem a můj učitel hry na bicí. Snowy mi jednou zavolal, jestli bych pro Sabaton nenabubnoval jednu věc. Protože Evergrey v té době moc nehráli, tak mě přesvědčil. Když pak Snowy u nich hrát přestal, zavolali mě, protože mě už znali. Je to naprosto úžasné a zároveň šílené, jak se cesty osudu klikatí a prolínají.
Evergrey byli tvou první velkou zkušeností s metalovou scénou?
Ano. Byla to moje první zkušenost s velkými, mezinárodními turné. Já se k nim přidal, když mi bylo osmnáct, takže jsem byl ještě hodně mladý a vlastně jsem si plnil sny. Jezdili jsme po Evropě, po Americe a bylo to skvělé.
S manželkou Floor Jansen z Nightwish máš malou dceru. Jaké je to vychovávat dítě v muzikantské rodině?
Co se týče výchovy, tak je to stejné jako v každé jiné rodině. Možná jí pouštíme jen trochu více hudby. Každopádně musíme hodně plánovat, aby se nám nekřížily turné a zároveň, abychom taky byli nějaký čas spolu. Není to jednoduché, ale popereš se s tím. Vždycky je aspoň jeden z nás doma. Já si svoje otcovské povinnosti užívám, což se dá kombinovat i s prací pro kapelu. Takže zaplaťpánbůh za mobily a počítače, že klidně můžeme takhle dělat i tenhle rozhovor. V březnu naší dceři bude už pět. Hrozně to letí…
Nedávno jste ohlásili turné s kapelami Lordi a The Hu, což je trochu nezvyklá kombinace. Myslíš, že vaši fanoušci vezmou tak odlišnou kapelu jako jsou The Hu?
No to doufám! Když se nad tím zamyslíš, tak se vždycky snažíme mít s sebou kapelu, která je v něčem odlišná. Naposled jsme měli Apocalypticu, což je úplně něco jiného než my. Teď třeba The Hu, což je docela nová kapela a já doufám, že jim turné s námi pomůže. Navíc je máme rádi a je pro nás čest je mít s sebou. Doufám, že se budou líbit i našim fanouškům. Jsou zajímaví a originální.
Nedočkáme se nakonec třeba nějaké další užší spolupráce mezi Sabaton a The Hu?
Jakože bysme spolu udělali nějakou skladbu? No bylo by to skvělé. Už jsi je slyšel, jak zpívají? Já je mám moc rád. Kurva! To by bylo skvělé!
Tématem první světové války se zabývá i ukrajinská kapela 1914, která loni vydala desku „Where Fear And Weapon Meet“? Slyšel jsi už tuto kapelu
Fakt? Tak o těch jsem v životě neslyšel, ale rozhodně se po nich podívám…
Které z témat vašich desek je pro tebe nejoblíbenější? Středověk, Karoleánská éra, první světová nebo druhá světová válka?
Já mám rád spoustu historických věcí, ale momentálně to bude první světová válka, protože jsme do ní hodně ponořeni. Je to něco, co jsme předtím nedělali a mě to začalo hodně bavit. Neber to ale tak, jak vždycky kapely říkají, že jejich poslední album je to nejlepší, co udělali. Ale myslím si, že tentokrát jsme překonali všechno, ať se týče hudby, tak i textů.
|
