Na české nebo slovenské rockové scéně není mnoho podobných zarputilců, kteří by se tak oddaně věnovali muzice, ve které by spojovali elektroniku s mnoha jinými žánry. Napadá mě dnes již nadžánrový Jan P. Muchow, který před lety okouzloval posluchače hudbou souboru Ecstasy Of Saint Theresa, ve které se snoubila experimentální elektronika a živé nástroje. Na Slovensku podobně invenčně, ale po svém, ohýbá tóny Peter Kravec, který se zpěvačkou Barborou Kolárikovou a několika stálými kolegy ve svém profesionálním studiu společně nahrávají materiál pro projekt Fairy Tale. Na předchozích třech albech se dotkli mnoha hudebních oblastí, na předposledním „Loveland“ to byl přímo stylový ohňostroj – připomeňme si třeba zajímavou etno rytmiku v soft rockové titulní skladbě, další „Carousel“ jako by vypadla z repertoáru švédské prog legendy Kaipa a „Flower Girl“ kormidlem atmosféry řádně pootočila do smooth jazzových vod, v akustické něžnůstce „Domov…raj“ zpěvačku doprovodil jen klavír a „sláčiky“….
Nelehký úděl má fanoušek Fairy Tale. Na novou desku pojmenovanou „That Is The Question“ si musel počkat deset let. Zdá se, že to vyplatilo. Již na první pohled vymazlený digi book s textovou přílohou působí plně srovnatelně s nejvybranější zahraniční produkcí. Aby taky ne – hlavní cover vytvořil Hugh Syme, tvůrce nejslavnějších obalů Rush, Whitesnake a mnoha dalších. Jak luxusně působí album vizuálně, tak podobně po technické stránce zní. Je to logické, muzikant, jenž má k dispozici špičkově vybavené studio, nazdobí skladby po aranžerské stránce do maxima. To pro Petera Kravce není konečná meta. Výsledný materiál zaslal do Anglie k masteringu Simonovi Heyworthovi a Billovi Sellarovi. Simon je podepsán jako zvukař pod mnoha ikonickými alby prog rocku a v posledních letech je vyhledávaným masteringovým guru Marillion, King Krimson, ale i Iron Maiden...
Ovšem nelze zapomínat na obsah. Po ambientní předehře „Wasting The Sound 1“ se z reproduktorů valí razantní a inteligentně pop rocková „That Is The Question“, podpořená dravou kytarou, která rozhýbá každého. Ke konci překvapuje progrockově laděné outro. Ve stejně atmosféře odsýpá i o trochu klidnější „Time Heals Nothing“. Po dalším předělu bez přípravy přichází první vrchol alba „Wake Up“ s mnoha rytmickými zvraty, mezihrami a hypnotickým refrénem. Na ni navazuje alternativně rocková „Girl Of The Opera“, na kterou byl natočen animovaný klip. Svou rozverností připomíná novovlnné Dybbuk. Trochu v pozadí zůstává melancholická instrumentálka „Wise Men Keep Silent“ - pro někoho může postrádat výraznější záchytné body. Druhým vrcholem je nejdelší, bezmála dvanáctiminutová „Sophie“, malá symfonie složená z několika vět. Zneklidňující syntenzátorové běhy s až „rushovským“ rytmickým vzorcem plynule přechází do pomalé mezihry, kterou narušuje ostrý riff s dramatickými výkřiky. Různé zvuky (i pozpátku pouštěných) samplů vytváří velké napětí, kytarové smyčky jsou posypány crimsonovským kořením. Kratičká country srandička „Dot“ je skutečnou tečkou.
Zajímavá deska, na které se prolíná alternativní, příjemně razantní rock, plný aranžerských fíglů, prostě náročnější kompozice s progresivně rockovým kořením. Někdy vzdáleně připomenou legendární Dunaj. V podstatě asi nejlepší a hudebně nejucelenější album souboru. Mnohým posluchačům s dražší aparaturou ukápne slza, neboť si při poslechu nekompromisní dynamické nahrávky uvědomí, proč ji vlastně kupovali. To jsou plusy. Malé mínusy lze vidět v kratší stopáži alba, tři vcelku zajímavé předěly „Wasting The Sound“ by klidně mohly být rozpracovány do plnohodnotných skladeb.
|
