A všechno bylo jinak. Rok 1992 byl pro hard rockové kapely obdobím, kdy jim nezbylo nic jiného, než se přizpůsobovat děni v hudebním světě. Melodické refrény, zpěvnost a určitá bezstarostnost nebyly v kurzu, do popředí se drala alternativnost, emotivní rozervanost, ve zvuku hrubost a špinavost. I Victory na tuhle situaci museli reagovat. Na jedné straně je možné jim přičíst k dobru, že si nenechali seattleským vzduchem úplně zničit svoji dosavadní podstatu a na albu „You Bought It – You Name It“ se našly skladby, které se k dosavadní tvorbě kapely neotáčely zády, na straně druhé je nutné přiznat, že po dvou předchozích vydařených deskách Victory zamířili nejen popularitou, ale i kvalitativně dolů. Fernando García v pozdějších letech mluvil o tom, že na albu byly všehovšudy čtyři velice dobré skladby a Peter Knorn sice prohlašoval, že i s odstupem let si kapela za albem „You Bought It, You Name It“ stojí, zároveň však nezapomněl zdůraznit, že deska zněla jinak než všechna předchozí známá a úspěšná alba kapely.
Chtějte po fanoušcích, aby tuto změnu identity (kterou procházely prakticky všechny stylově podobné kapely) nějak snadno vstřebali. Syrovější a hrubší sound, agresivnější rytmika a ne tak vzletný refrén v úvodní „Rebel Ready“ se ještě daly v pohodě vstřebat, techničtější a komplikovanější muzika, či nechytlavost řady písní se začala zajídat přece jen rychleji, uštěkanější zpěv a dechy v neohebné „Rock-O-Matic“ už v kontextu dosavadní tvorby zaváněly podbízivostí vůči aktuálnímu dění. Při hledání čtveřice skladeb, které by mohly být Garciovými tipy na vrchol alba, spolehlivě dojde na tesknou baladu „Man On The Run“, která nejede úplně v linii klasických hard rockových balad, ale má ohromně zajímavou atmosféru a její nevtíravý refrén se strašně snadno v hlavě uhnízdí. Vsadit se dá i na dramatičtější „God Of Sound“, která není problém si představit na některém z minulých alb, svou sílu má masivní úvod v podobě zmiňované „Rebel Ready“, nalézt poslední kousek čtyřlístku už by bylo problematičtější.
„You Bought It, You Name It“ je nekompaktní nejen po kvalitativní, ale i po zvukové stránce. Snad k tomu přispěl fakt, že Victory album natáčeli hned ve čtyřech studiích, ale zcela zjevně podíl na tom měl i fakt, že kapela opustila parketu, na které se cítila nejjistěji a nejpřirozeněji. Ani firma Metronome neměla kdovíjaký zájem desku propagovat, nevznikl žádný klip, distribuce ve Spojených státech příliš nefungovala a tak rozlučka s firmou na sebe nedala příliš dlouho čekat. A protože se nepodařilo najít firmu novou, kapela ohlásila rozpad. O rok později ještě Victory vydali vydařený živák „Liveline“, Jde o záznam jediného koncertu z Hannoveru (je otázkou, zda důležitější pro tento postup byly finance nebo proklamovaný patriotismus a vztah k domovskému městu, kvůli kterému údajně šly stranou úvahy o nahrávání v Japonsku, či ve Spojených státech). Fakt, že na něj Victory použili pět skladeb z posledního řadového alba, svědčí o tom, že kapela ho jako propadák nebrala. A pak se nad Victory zavřela voda. A podle tehdejšího vyjádření Fernanda Garcii definitivně, byť ve svém tehdejším prohlášení dveře úplně nezamknul…
|
