Pojem „definitivní“ přestal pro Victory platit v roce 1996. I když se celá parta rozběhla po vlastních projektech, nikdo z členů kapely hudební průmysl neopustil – Peter Knorn se chtěl věnovat svojí firmě a managerování kapel, Hermann Frank se pustil do vlastní kapely a produkce, Fernando Garcia se snažil prosadit se svojí stejnojmennou kapelou, Tommy Newton se také usadil na producentské židli, Fritz Randow se měl stát prezidentem firmy Pearl, jejíž bicí dlouhá léta užíval. Petra Knorna však začali časem svrbět dlaně a tak se začalo schylovat k návratu Victory, obzvlášť když Peter zjistil, že duo Garcia – Newton se věnuje komponování nových skladeb. Comeback (v dějinch Victory nikoliv jediný) proběhl bez Hermanna Franka (který je paradoxně jediným členem aktuální sestavy, pamatující nejslavnější éru kapely), scházel i Fritz Randow, který si příliš nerozuměl s některými spoluhráči a tak musel z kola ven.
Na albu „Voiceprint“ Victory znějí dospěleji a syrověji. Své kořeny nezapřou, největší spojnicí s dosavadní tvorbou je skvělý hlas Fernanda Garcii, vytratil se však předchozí metalový nádech, ubylo hitovosti, chytlavosti a spontánnosti, na odiv spíš než dřívější živočišnost se vystavuje propracovaný umírněnější hard rock se serióznějším výrazem. Snad proto není album „Voiceprint“ na první poslech tak snadno vtahující záležitostí a jeho kouzlo se objevuje postupně, byť do kvality z konce předchozí dekády nedoroste. Výjimku tvoří baladické položky – akustická piánovka „Not The One“ se rozvine do největšího dramatu alba, i lehce na vlně Extreme se linoucí „Deep Inside The World“ s úžasně přesvědčivým Garciou spolehlivě zabírá na první dobrou. K položkám, které nelze přehlédnout zásluhou spojení dobré muziky a parádního zpěvu, patří úvodní „Run And Hide“ s výrazně ukvákanými kytarami, strohá, ukřičená „The Answer“, coby nejenergičtější položka desky, důrazná „Salamander Fire“ s pulsujícím sborovým dialogem, či… a s každým dalším poslechem a po určitém zvažování by se dala přiřadit většina skladeb.
Z „Rock`n`roll Kids Forever“ se stali rock`n`rolloví dospělí v podobném duchu, jako o pár let později předvedli Europe – od chytlavých a jednoznačně hitových písní Victory zamířili k syrovějšímu, na první pohled méně působivému a více do minulosti zahleděnému hard rocku. Tak, jak skřípala posluchačská odezva po minulé desce, však stejně dopadlo i „Voiceprint“. A tak se Victory znovu odmlčeli. Tentokrát sice nezaznělo žádné „definitivně“, ale trvalo sedm let, než kapela znovu zamířila do studia.
|
