Bývaly časy, kdy švédská power progová akvizice Hollow nebyla projektem jediného muže. Jenže to bylo ještě v minulém století. Tehdy dělali Andreasi Stolzovi společnost tři spoluhráči, se kterými v jednom seskupení prožil téměř celou pětiletku a vydal s nimi dvě alba. S odchodem všech tří společníků v roce1999 Hollow ukončili svou činnost (těžko říct, co z toho konstatování je vejce a co slepice…). O téměř dvacet let se již samotný Andreas Stolz vrátil s albem „Between Eternities of Darkness“ a stále jako solitér (byť opět s výpomocí bubeníkem Staldera Zantose) v závěru loňského roku rozšířil svou diskografii o album „Tower“.
Tvorba Hollow by se dala charakterizovat jako ne úplně snadno přístupný power prog. Obtížnější přístupnost je zcela v kontextu s filozofickými tématy, která Stolz na svých deskách řeší – na albu „Architect Of The Mind“ to byla umělá intelegence, na „Between Eternities of Darkness rodičovství v kontextu s možnými tragédiemi, na „Tower“ se zamýšlí nad vnitřní a vnější svobodou. Asi nejpodstatnějším důvodem toho, že Hollow neudusí posluchače svou složitostí je fakt, že Stolz přistupuje ke svým kompozicím velmi střízlivě a vstřícně, takže ani nejdelší skladba nepřesáhne čtyři minuty. Což pro jeho nehitové kousky bez výraznějších záchytných bodů je v podstatě ideální délka, posluchače zbytečně neutahá a nechá mu dost síly a chutě na ponoření se do složitého Stolzova světa, ve kterém lze objevit velmi zajímavé kousky. Úvodní „Birth“ s výpravnou náladou, rozjímavě přemýšlivou kytarou (velmi silný prvek a jedno z poznávacích znamení Hollow v rámci celé desky), nenásilně vtahujícím refrénem, jejíž působivé proplétání hlasů i výborné sólo trochu popírají předchozí varování před nepřístupností nahrávky, stejně jako se to děje v náladově podobné, byť o něco živější „Every Drop Of My Blood“. Určitým bodem zlomu je i vokální Stolzův projev, který v řadě skladeb chytne podivně pichlavý a protivný odstín, což dělá z „Guardian“, či finální „Wonder On“ docela slušnou brzdu.
Hollow dávají jasně najevo, v kterém období vznikli, takže příznivcům devadesátých let „Tower“ řekne neskonale mnohem víc, než modernistům. Není pochyb o tom, že Andreas Stolz je výborný muzikant, pro plné vstřebání celého alba je však nezbytné věnovat stejnou pozornost lyrickému obsahu i hudbě. Chcete-li držet krok s konkurencí, nestačí být dobrý v mnoha věcech, chtělo by to být i v nějaké složce skvělý. A to na první (i na druhý) pohled nenápadným Hollow schází.
|
