„…tak pojď dělat chyby, to tě posílí, stát za svým není snadný…“ Nemám tušení, kolik chyb ve své minulosti lanškrounská cross-overová kapela Headlock nasekala, ale soudě podle debutu „Divný slova“, nezbytné posilování zbytečně neuspěchala a svojí albovou prvotinu představila až ve chvíli, kdy muzika, nápady i provedení jsou natolik vypracované, aby desítka skladeb měla svoji nespornou sílu, tah i myšlenku.
Ačkoliv v životopise Headlock lze objevit EP „Uroboros“ už v roce 2018, to podstatné se začalo psát o dva roky později. Nejenže kapela změnila logo, ale hlavně do svých řad přijala zpěvačku Vendy Steidlovou, jejíž sytý, pronikavý, barevně velmi zajímavý a našlápnutý hlas (až se dá říct, že takhle dopadá nezkrocení sympaticky jedovaté a „zlé“ ženy) je jednou z dominant nahrávky. Vendy se může opřít o velice hutné riffy, pestré a pulsující bicí, parádní energii, dobře vyvážený zvuk od Davida Spilky, v němž všechno působí uceleně (až bych se v závěru alba maličko přimlouval o nějaký záblesk z trošku odlišného barevného spektra, ale díky rozumné délce nejde o nic, co by ubíralo tlak), nikde nic nevyčnívá a občasná elektronika působí velice svěže. A postavíte-li na nezbytný základ (dobré melodie) i velmi solidní nástavbu díky dobrému zacházení s mateřštinou, která neklopýtá, svým pojetím odpovídá siláčtějšímu výrazu kapely a vyhýbá se banalitám, je jasné, že to musí fungovat.
Pak už je jedno, jestli vás jako první chytne dramatičtější „Mezitím“, „Dýchej“ s poetičtějším zjemněním a následným přitažlivým vygradováním, či melodická „Medusa“ s vtahujícím piánovým úvodem (a podobně funkční lapací potenciál se poměrně brzy projeví u dalších čtyř-pěti skladeb). Podstatné je, nejen že chytne, ale hlavně, že jen tak nepustí.
Doufám, že si Headlock i nadále budou stát za svým, i když to není snadný. Ale jak je slyšet, vyplatí se to!
|
