PLANESWALKER - Tales Of Magic
V USA existuje malý vesmír powermetalových hudebníků, kteří se různě prolínají, tvoří nové projekty a vzájemně si hostují na albech. Jedním z velmi aktivních je kytarista Jason Ashcraft, známý z formací Dire Peril nebo Helion Prime. Ten před dvěma lety založil spolek Planeswalker se zpěvákem Sozosem Michaelem, jenž se nedávno stal vokalistou známých Gloryhammer a v případě Planeswalker se postaral o hudbu i texty. Dvojice těchto hudebníků si k tvorbě debutu „Tales Of Magic“ (inspirovaného fantasy hrou „Magic: the Gathering") přizvala řadu hostů, včetně velmi protežované zpěvačky Brittney Hayes (Unleash The Archers) nebo další pěnice Heather Smith, kterou si Jason stáhnul z domovských Helion Prime. Co čekat od tohoto projektu? Úvodní dvě položky „Tales Of Magic“ a „The Spark“ překvapí otevřenou melodickou stavbou, ve které hrají prim líbivé a majestátní vokální harmonie. Ve skladbách se dočkáme i tvrdších pasáží, dokonce s djentovým odstínem (jenž se vůbec stává v power metalu podezřele oblíbeným), základem je ale chytlavost, v případě druhého jmenovaného songu navíc podepřená rychlým weikathovským sólem. Na podobně zdařilé vlně odjedou své tóny „Blackblade“ a „The Forever Serpent“, opět se můžeme nechat unášet vokály, nejednou poutavě vrstvenými a gradovanými. Složitější autorský přístup nabídne technickým progem načichlý kus „Shadow Of Emeria“, úbytek lehkosti si však vybírá daň na poslechovosti. Někde na pomezí se ocitá píseň „Oath Of The Gatewatch“ (s většinou hostujících hrdel), nezajímavě pak působí závěr alba v podobě coversongu „A Million To One“ (Kiss), jenž se náladou a odbytým refrénem míjí se zbytkem playlistu. A aby těch stížností nebylo málo, je nutné zmínit i nedomrlý sound, který tolik neškodí na úrovni vokálů, bortí však snahy o epické vyznění nahrávky.
6,5/10
YouTube ukázka - Oath of the Gatewatch
CHRONOSFEAR - The Astral Gates Pt. 1: A Secret Revealed
Italští power-symfonici Chronosfear se ctěnému obecenstvu přestavili před čtyřmi lety stejnojmenným debutem. Když si pročítám tehdejší recenzi, mohl bych hlavní charakteristické body zkopírovat a nic moc by se nestalo. Nové album, jehož název je tak dlouhý a krkolomný, že se mi nechce vypisovat, opět nezapře ambiciózní skladatelství, o které se postaral zpěvák Filippo Tezza. Ten má jako autor klady i zápory, občas si umí napsat dobré vokální linky, jež podporuje velmi schopným pěveckým výkonem, ovšem najdou se i mínusy, mezi něž spadá jistá překombinovanost materiálu, spojená s nemožností uchopit jej pevně do slechů. Některé skladby protečou bez výrazného zanechání stopy, krom vjemu, že se toho v nich děje zbytečně moc. Kombinace poweru, lehké moderny, počítačových orchestrací, soft-progu nebo mohutných sborů zní v poslední době podezřele, a italská formace tuto předpojatost nevyvrací. Určitě ne v úvodních písních, kde se překrývají výbušné plochy, v hlavě ale zůstane maximálně několik pěveckých linek. Písně podkopává nesourodost jednotlivých pasáží a v neposlední řadě také nedokonalý zvuk. Autorská forma se ale má ještě zvednout, a to v druhé části nahrávky, konkrétně v momentech, které tolik netlačí na velkolepou strunu. "Fragments" sluší tvůrčí lehkost, větrné smyčce a zejména hostující ženské hrdlo Alessii Scolletti (Temperance). Podobně je na tom "Eyes of the Wolf" s nečekaně vylouplým progrockovým sólem, případně závěrečná balada "The World I Left Behind", kde utlumená instrumentace nechává vyniknout Filippovo hrdlo. Výsledkem je album, jež lze fanouškům power doporučit, ovšem spíše na běžný všení den, nežli na víkend, neřkuli svátek.
6/10
YouTube ukázka - The Astral Gates
PREHISTORIA - Cursed Lands
Navzdory svému názvu vznikla americká kapela Prehistoria teprve před dvěma lety. Možná za tím stojí covid, možná něco jiného, fanoušek každopádně může tuto novou formaci vítat s otevřenou náručí. Pětice hudebníků, kteří již mají bohaté zkušenosti z jiných uskupení, jde na svoji tvorbu jinak, než bývá běžně zvykem. Ve čtveřici debutových skladeb indikujeme mnoho žánrů, včetně progu, thrashe, heavy metalu, US poweru či melodeathu, přičemž celkové vyznění nelze uchopit ani do jednoho z vyjmenovaných stylů. Na začátku úvodního songu kupříkladu proběhne krásné melodické klenutí podkopané blast beaty, půjde však o jediný závan melodeathu během celé nahrávky. Nelze přitom napsat, že by šlo o mimózní žánrový vstup, při poslechu naopak cítíme, že vše dává smysl, jenž je propojený hlubší skladatelskou integritou. Celou záležitost bychom mohli vzdáleně přirovnat k tvorbě Iced Earth, chvílemi na nás vybafne i King Diamond, americký kvartet každopádně nachází vlastní cestu a východiska jednotlivých hudebních zápletek. Občas přece jenom trochu překombinovaně, obsah EP "Cursed Land" je velmi členitý a není lehké jej vstřebat na nižší počet poslechů. Hudba ovšem stojí za bádání, a tak nakonec zamrzí hlavně skutečnost, že kvalitu muziky nedoprovodila i podobně zdařilá zvuková produkce.
7/10
YouTube ukázka - Cursed Lands
|
