Kývnout na angažmá ve Victory asi nebylo pro Jiotiho Parcharidise velké dilema. Kapela měla stále nezpochybnitelné renomé, byť její sláva byla pryč, Kdo však mohl tušit, že za svoje dvanáctileté působení stihne Jioti s Victory natočit jediné řadové album… Přitom už krátce po Jiotiho nástupu do kapely vzniklo kompilační album „Fuel To The Fire“, v němž na dvanácti položkách Jioti deklaroval, že pro příznivce divokého a nespoutaného hlasu Fernanda Garcíi bude lepší volbou než usedlejší Charlie Huhn se svým bluesovým cítěním. Hitovky „Don`t Tell No Lies“, „Temples Of Gold“, „Rock The Neighbours“, či „Rock`n`Roll Kids" znovu obživly a Jioti se jevil pro novou éru kapely jako dobrá volba.
Jenže trvalo pět let, než se v diskografii Victory objevila další řadová položka (byť nahrána byla již o dva roky dříve). Už u toho nebyl Fritz Randow, který odešel rok po Parcharidisově příchodu (nicméně, jak bylo u Victory běžné, ještě se na skok do sestavy o pár let později vrátil…) a u bicích jej nahradil Achim Keller. Pokud už byla řeč o tom, že Victory trpěli kvalitativní nevyrovnaností, album „Don`t Talk Science“ je zcela typickým představitelem tohoto jevu. Victory pochopitelně nevybočují z dosavadního stylového rámce, byť oproti předchozí desce je patrné, že heavy příchutě (zejména zásluhou Hermana Franka) opět nabývají na významu. A dravost Victory ohromně sluší – Frankova „Speak Up“, k níž si text napsal Jioti, chytá úžasně oprásklý šmrnc, okoukaný snad od Mötley Crüe, výborná melodie parádně rozhoupe naléhavě rozvážnou „Binded By Darkness“, v níž řezavý zpěv a nabroušená kytara evokují nejsilnější momenty Victory z minulosti, podobně funguje i jedovatá „No Return“, v ukřičené úderce s technicky riffující kytarou a příznačným názvem „Right Between The Eyes“ se Victory nebojí poohlédnout po Warrant i Skid Row, a spolehlivě to funguje. I jeden z nejpřekvapivějších kroků v historii kapely vyšel - do popové skladby „I´m So Excited“ od The Pointer Sister kluci nacpali úžasnou energii a rockovou chytlavost. Co to však bylo platné, když zbytek alba zněl docela zemitě, leckdy až trochu těžkopádně a lovit z něj jiskřivé nápady bylo docela obtížné. Jako by chemie mezi členy kapely začala pozvolna vyprchávat...
Tenhle stav podtrhl fakt, že v roce 2017 vyšlo živé dvojalbum „Two Years and a Few Beers Later“, na kterém ze sestavy, která nahrála „Don`t Talk Science“ už Frankovi dělal společnost jen Jioti Parcharidis. A dlouhou dobu to vypadalo, že tahle deska bude posledním zápisem do diskografie Victory. Jenže Herman Frank se prostě nevzdává…
|
