Otázku, nakolik je legitimní současná existence Victory, když v ní po desetileté studiové pauze nezůstal už žádný ze zakládajících členů, by šlo snadno odbýt konstatováním, že léta, které v kapele strávil kytarista Herman Frank, jej v podstatě opravňují k tomu, aby na sebe vzal odpovědnost za probuzení kapely z hibernace. Důležité je zdůraznit i fakt, že v rámci své sólové dráhy je Herman Frank natolik aktivní (a relativně úspěšný), že v comebacku Victory není potřeba hledat nějaké postranní úmysly a lze jej brát jako smysluplný krok.
To, že se Victory na „Gods Of Tomorrow“ představují v úplně nové sestavě a vyjma Hermana mají všichni zúčastnění ve svém portfoliu poprvé něco do činění s Victory, ani nevadí. Podstatné je to, že nit, na kterou Herman Frank poměrně nečekaně navázal, na sobě nemá žádné drhnoucí uzlíky a hudebně Victory pokračují tam, kde před lety skončili. Což při jejich klasickém pojetí hard rocku není zas tak obtížné, navíc, když novic za mikrofonem Gianni Pontillo (The Order), má hlasivky jako stvořené jak pro tuhle muziku, tak pro návaznost na historii Victory. „Gods Of Tomorrow“ dle očekávání nabízí kolekci, která má své kořeny v osmdesátých a devadesátých letech, nemá potřebu pomrkávat po jakýchkoliv novotách, nijak zásadně nikam nespěchá, staví na dobrých melodiích, spolehlivém Pontillově vokálu, suverénní sólové kytaře a zpěvných refrénech. Inu, nic nového pod sluncem, ale i to přesně zapadá do obrazu, který Victory tvoří v různých (nicméně dost podobných) odstínech už od svého eponymního debutu, který vyšel již před šestatřiceti lety. Z velmi konzistentní kolekce je do potenciálního živého playlistu možno zařadit kteroukoliv z nových skladeb (osobně bych vsadil hlavně na zcela typickou titulní přímočarku a vláčnou „Dying In Your Arms“), každá spolehlivě zapadne, nebude nijak vyčnívat a bude se na ní dobře podupávat.
Na svůj magnum opus „Temple Of Gold“ Victory nedosáhnou, co je však důležité, v rámci svých nepravidelných kvalitativních výkyvů se drží v lepší polovině, a není to dané jen radostí z toho, že tahle letitá kapela má stále co říct. Hledáte-li někoho, na koho bývá (zpravidla) spoleh, že nabídne solidní hard and heavy rockovou desku, že přinese přesně to, co od něj čekáte a že do kvalitně odvedeného řemesla pustí i jiskřičky elánu, svěžesti a nápaditosti, jste na dobré adrese.
|
