Po debutu „Ember to Inferno“ si kapely všimli hlavouni z Roadrunner Records a Trivium s nimi podepsali nahrávání další desky. Tou dobou hrál na postu kytaristy už Corey Beaulieu a na basu vystřídal Brenta Younga Paolo Gregoletto. Floridská parta začala nahrávat desku s názvem „Ascendancy“.
Úvod desky napovídá, že tady bude vše minimálně o level výš. Rychlost, tvrdost a melodika se v prvních písních kombinuje tak mistrně a elegantně, až zůstává rozum stát nad tím, kolik let Mattu Heafymu a jeho partě tenkrát bylo (stále náctiletí). Když už je řeč o hlavním principálovi, výrazně se zlepšil i jako vokalista – ve všech polohách je jeho silný hlas mnohem příjemnější a zároveň důraznější v growlech. Hodně také pomohly hlasy nově příchozích.
Pokud je možné „Ascendancy“ za něco vychválit do nebes, jsou to kytarové party. Zdrcující riffované pasáže jsou vhodně doplňovány melodickými vsuvkami a perfektními kytarovými sóly. Skladatelsky obecně je tato deska pestrá, různorodá a zábavná. Skladby „Rain“, „Pull Harder on the Strings of Your Martyr“ nebo „The Deceived“ se mohou směle zařadit mezi to nejlepší, co floridská smečka kdy složila.
Možná lze v půli desky nalézt trochu vlažnějších částí a baladická „Dying in Your Arms“ nemusí oslovit každého, ale to jsou jen minoritní dílčí problémy. Textově se Heafy drží nadstandardně, byť občas sklouzne až k příliš vřelému kýči (viz zmíněná balada). Nejlepší známkou desky je to, že i když trvá bezmála hodinu, prosviští zvukovody rychlostí blesku a zanechá skvělý dojem. Kapela v tomto složení vyrostla a započala slavné období své kariéry.
„Ascendancy“ se stalo pro Trivium naprosto klíčové. Album lze chápat jako základní stavební kámen, na kterém kapela postavila svůj nezaměnitelný výraz. Na metalcorovém půdorysu vytvořila svébytný subžánr, koketující s thrash metalem a melodickým deathmetalem, který se nebojí smělých skladatelských rozhodnutí, osobitých melodických řešení a nekompromisních instrumentálních pasáží. Vše zmíněné album splňuje beze zbytku a je radost se k němu po letech vracet. Ne nadarmo je to Heafyho nejoblíbenější deska.
|
