Ikony heavymetalového reunionu jsou zpět s novou fošnou. Očekávání tohoto alba bylo na místě, protože parta kolem Oscara Dronjaka a Joacima Canse na předešlých dvou počinech "Built To Last" a "Dominion" prokázala nečekaný vzrůst formy. Některé skladby se díky výtečným melodiím zařadily mezi to nejlepší, co kdy Švédové napsali a stvořili. Oscar jakoby nabral do plic svěží skladatelský dech (což vzhledem k jeho výšce nemuselo být tak těžké) a Joacim jej v tom se svým zrajícím hrdlem nenechal. Otázkou bylo, jestli příznivé rozpoložení v kapele vydrží i v průběhu tvorby díla s titulem "Hammer Of Dawn", které Švédové vypustili do světa na konci letošního února.
Úvodní "Brotherhood" nabízí jednu variantu odpovědi. Vstupní riff vyvolává ducha prvních desek, lyrický patos mává na oddané fanoušky (a v příslušném videoklipu na vlastní krev), potřebnou odlehčenost skladbě zajistí zrychlení tempa, na které se váže rozfázované trylkující sólo i vícehlasé popěvky. Tohle celkem dobře funguje, nadšení je ale předčasné, jelikož song "Hammer Of Dawn" nabízí odvrácenou, jakkoli typickou tvář švédských kovotepců. Úvod písně v podobě klávesových symfonií je skvostný, pak ale nastoupí doprovodné, jakože ultra-metalově-chlapské pokřiky, které by tolik nevadily, kdyby zároveň nesuplovaly refrén skladby. Jistě jde o otázku vkusu, pro mě osobně ale tyto momenty devalvují jinak slušné Oscarovo skladatelství (týká se i položky "Live Free Or Die", případně nezábavných popěvků v "Reveries", jež evokují znělku seriálu "Dva roky prázdnin").
Většina dalších písní si podobné extravagance odpouští, naopak je znát sympatický důraz na tvorbu vokálních harmonií. Zvlášť dohromady to jde se svižným tempem, jak spolu se zmíněnou "Brootherhood" dokazují kompozice "No Son Of Odin", "State of the W.I.L.D.", "No Mercy" (v té se dajíj výše kritizované refrénové pokřiky jakžtakž pardonovat, zejména s ohledem na skvělý zbytek písně jedoucí ve stylu "Heading The Call") a především "Too Old To Die Young", z jejíž prvotní nenápadnosti se postupně vyklubal vrchol celé nahrávky. Narace skladby opět úspěšně odkazuje k období desky "Legacy Of Kings", zvlášť příjemně působí refrén s "dovyprávějící" kytarovou vyhrávkou. Funguje i střední tempo tracku "Venerate Me", a to hlavně díky hladkému a nevtíravému chorusu (avizovaný King Diamond v pozici hosta ale moc slyšet není). Možné je pochválit i polobaladické rytmy songu "Not Today", i když zde už se malinko překročila hranice nezdravě návodné vtíravosti (píseň je ekvivalentem polknutí lžíce medu).
Jistá snaha o "nerdovské" heavymetalové zalíbení ostatně prostupuje celou novinkou Hammerfall. Dá se to snadno akceptovat z důvodů tvůrčí nápaditosti, řemeslného talentu a skvělého soundu z dílen Fredrika Nordströma a Jacoba Hansena. Švédové jdou naproti fanouškům, jelikož správně pochopili konzervativnost vzájemného propojení. Pokud by někdo chtěl cokoli navíc, musí jít hledat k jiným kapelám.
|
