Pokud se začtete do recenzí alb Saxon, Magnum, Voivod nebo Jethro Tull, zaručeně v některé větě objevíte zmínku o tom, jak se tyto kapely snaží navázat na to nejlepší z období největší slávy asi před čtyřmi dekádami. Fakt, že od veteránů fandové očekávají předem jasně identifikovatelnou muziku, je předem daný, v posledních letech má tato snaha nový rozměr – soubory odhazují většinu inovativních postupů nasbíraných během let a jdou až na dřeň – pomalu doslovně kopírují určité harmonické postupy a melodie svých nejúspěšnějších songů – patrné je to třeba na novince Scorpions….
Potom na scéně objevíte zástup nováčků, kteří skutečnost, že trumfová esa v metalu byla rozdány na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, přijali za své a bez zábran tvoří na podobných základech jako pionýři žánru. Zářivým příkladem jsou třeba italští Bastet. Obrovské množství kapel na celém světě, které cíleně vystupují pod vlajkou Nové vlny tradičního heavy metalu se neustále zvětšuje a jsou na to patřičně hrdé.
Podobné pocity a postoje zaujímá i kytarista a zpěvák Pancho Ireland (vlastním jménem Francisco Javier Ireland Gajardo), ústřední persona chilské úderky Merciless Law, kterou vybudoval na základech své bývalé kapely Kaizer. Na internetu se před lety seznámil s multiinstrumentalistou a producentem Cedem, hudebním workoholikem, který v něm rozpoznal velký talent a pozval jej k natočení několika sól na album Blazon Stone. To Pancha nakoplo, rozhodl se oprášit starší materiál a složil několik nových songů. Ke konečné realizaci na oplátku pozval Ceda, který nahrál basu, naprogramoval bubeníka a výsledný materiál i smíchal.
Již při pohledu na obal s naleštěným metalickým logem a robocopem připraveným na šturm je zřejmé, že hudebně půjde o nefalšovanou retro záležitost. To se plně potvrzuje po pár taktech v úvodní „A New Order“ – kopákový kulomet a sekaný riff spolu s Panchovým hysterickým ječákem dávají okamžitě upomenout na „Walls of Jericho“ německých Helloween nebo na album „Thundersteel“ kolegů Riot, v chorálu i na Running wild. Jde o mix klasického hevíku a speed metalu, u kterého se při sbory podepřeném refrénu musí podlomit nohy v kolenou nejednomu spídařovi. „Blinded“ poněkud klidní tempo, klasická hard and heavy melodika připomene Judas Priest a v refrénu Blind Guardian. Velkou devizou je Panchova schopnost sázet velmi lahodná melodická sóla, která nahrávku nakopávají automaticky do vyšší ligy.
V nejbombastičtěji pojaté adrenalinovce „Victim of War“ se mísí přímočarost někdejších Riot s melodickými postupy Running Wild, které má kytarista za své velké vzory. Pro větší pestrost „Street Fighter“ ubírá rychlost a kytarové dvojzápřahy potěší příznivce Jídašova Kněze. Ti si přijdou na své i v následné „There` s No Superheroes“. To už jsme na vrcholu horské dráhy a s předposlední „World Circus“ letíme volným pádem dolů v rytmu nejrychlejších kvapíků na „Painkiller“. Nu a závěrečná skoro osmiminutová titulka nejvíce potěší fandy Rock` N `Rolfa a mimořádně povedenými sóly...
Ač se jedná o retro nahrávku, která čerpá více méně z osmdesátek a ozvěna výše zmíněných kapel je očividná, má deska několik plusů. Jedním z nich je energie a dravost tehdejších pionýrských let, rovněž i Panchova kytarová zručnost, cit pro melodie a propracovaná sóla. Je zřejmé, že klasický metal a raný speed je jeho krevní skupina, tvorbu dávných vzorů má uloženou hluboko v nitru a výsledný koktejl je docela osvěžující. V neposlední řadě je třeba zmínit povedenou studiovou práci a mix Ceda Forsberga, který naleštil nahrávku lépe, než u svých Blazon Stone..
|
