VIO-LENCE - Let The World Burn
Přestože Vio-lence pocházejí ze sanfranciské líhně thrashmetalových ikon, nikdy nestáli v popředí největšího zájmu. Zároveň ale existuje málo letitých fanoušků žánru, kteří by o této kapele neměli žádné povědomí. Debutový zápis "Eternal Nightmare" z roku 1988 je pro mnohé kultovní, přičemž touha po kapele vyústila v několik návratů, následných rozpadů a dalších návratů. Ten nejčerstvější se váže k roku 2019 a jsou u něj přítomni zásadní jména jako Sean Killian (zpěv), Perry Strickland (bicí) a dnes zřejmě nejvěhlasnější Phil Demmel (kytara), jenž léta kopal za slavný tým Machine Head. První flákotou, kterou tato sestava (obohacená o další dva členy) vhodila do chřtánu hladových fanoušků, je EP s nekompromisním titulem "Let The World Burn". Dá se předpokládat, že mezi posluchači tohoto kraťasu bude jen málo takových, kteří by prahli po moderních experimentech. Připomenutí dávných časů, to je oč tu běží. Americký kvintet si to dobře uvědomuje a ze svých autorských útrob doluje jednu old-schoolovu pasáž za druhou. Originalita s touto strategií příliš nekoresponduje, v obsahu pětiskladbového playlistu se naopak připomínají jména známějších kolegů Anthrax, Slayer, Exodus, což není vždy ku prospěchu věci (Arrayovské vokální stylizace chvílemi tahají za uši). Připomenou se také Švédové Dr. Living Dead!, opět díky pěveckým eskapádám, a také crossoverové příchuti skladeb "Upon Their Cross" a "Let The World Burn", jež patří na vrchol celého EP. Parta Vio-lence to nikdy neměla lehké, v osmdesátkách ji převálcovali kolegové, současná doba už zase není pro velké návraty stavěná. Američanům budiž ke cti, že se mezi širokou konkurenci dokázali vklínit nejen díky nostalgickému závanu, ale také zásluhou dobrého, jakkoli neosobitého skladatelství. Fanouškům tohle musí bohatě stačit.
6,5/10
YouTube ukázka - Let The World Burn
ARCHAIC - The Endgame Protocol
Na to, že maďarská parta Archaic bude na scéně dvacet let, nemá na svém kontě nějaký závratný počet alb. Důvodem jsou časté změny v sestavě, při kterých se jako nejvachrlatější jeví pozice zpěváka. Na všech dosavadních zápisech hřměl někdo jiný, v případě novinky "The Endgame Protocol" se dokonce výměna udála až během samotného nahrávání alba. Na (blíže nespecifikovaný) odchod Tamáse Jósa nicméně zbylí spoluhráči zareagovali hbitě, když se hlavní pozice ujal kytarista Erdélyi Péter. Ten disponuje o něco běžnějším hlasem, s ohledem na nouzové řešení ale výsledek není vůbec špatný a je možné, že Péter za mikrofonem chvíli vydrží. Na svém každopádně zůstaly thrashové choutky hudebníků, kteří si libují v hodně pálivých odstínech. Ne nadarmo maďarský kvartet uvádí mezi svými oblíbenci americkou veličinu Testament, kterou v divokých vokálně/instrumentálních konstitucích skladeb nejednou evokuje (společné turné obou kapel, ke kterému před časem došlo, muselo být pro Maďary splněným snem). Není to ovšem pouze klasický thrash, kterým je sestava Archaic živa, celkem běžné jsou i dotyky s modernou, zejména ve vokální složce. Pro nového zpěváka není problém uhnout od tradičního harshe do melodického výrazu, a výjimečně i do growlingu ("The Subliminal", kde krátkodobý přechod do deathu podpoří i blast beaty). Sympatické na fúzi s modernou, případně groovem, jenž je - většinou podprahově - v tónech Archaic dosti cítit, je přirozené povýšení základní složky na další level, aniž by bylo na místě hovořit o nekalých tendenčních záměrech autorů. Nejzásadnější porce času na novém albu (s opět velmi pěkným art-workem) nicméně patří thrashi, často příjemně zrychlenému, drsnému až masakrálnímu. Je pravda, že předešlá fošna byla zřejmě o malinko vypiplanější (včetně méně hrubého soundu), pořád se ale pohybujeme na dostatečně vysoké kvalitativní úrovni.
7/10
YouTube ukázka - Withstanding
KVAEN - The Great Below
Chorá doba si žádá temnou muziku. Nejnovější zápis švédského projektu Kvaen tento požadavek splňuje na výbornou, když přináší zlověstně nakvašený mix melodického blacku, thrashe, pagan a speed metalu. Tohle je chuťovka pro příznivce dávných mistrů Ancient Rites, Dissection, Dawn Of Relic, ale klidně i českých Pačess nebo také norských Old Man´s Child, se kterými váže Kvaen jeden zásadní průsečík. Stejně jako si kytarista Dimmu Borgir Galder dokázal tvořit téměř vše svépomocí, i zde si umí poradit jeden jediný borec, jmenovitě Jakob Björnfot. Opět nezbývá než smeknout před nebetyčným (peklotyčným) talentem člověka, který zvládá nástrojové obsazení (vyjma bicích, se kterými Jakobovi pomáhá Tommi Tuhkala) i zpěv, aniž by cokoli z toho znělo polovičatě, neřkuli trapně. Také skladatelství švédského autora je na vysoké úrovni, na spodku osmera skladeb alba "The Great Below" neustále bobtná napětí z toho, co přijde. Do takové pozice okamžitě hodí první sekundy otvíráku "Cauldron of Plagues" s řezavými kytarami a blast beaty, jež jsou zde využity v nejlepším blackmetalovém stylu. Jakobova hra nemá mnoho slabin, atraktivitu a hladký průběh slyšeného zajišťují změny tempa a stylů, z nichž do popředí vystupují thrashové klíny, melodické vyhrávky, hymnické pasáže (s krásným vrcholem ve skladbě "Ensamvarg"), střídmě dávkované symfonie i vokální frázování, které si mnohdy nezadá s tím, co předvádí jistý Dani Filth (nejšťavnatější doložkou těchto slov je kompozice "Your Mighty Has Fallen"). V převážně rychlém kvaltu písní se najde čas pro tvorbu atmosféry (plíživá "In Silence"), stejně jako pro momenty překvapení (téměř powermetalové sólo nebo klavírní finále v "The Fire Within Him Burns"). Máte-li rádi black metal, který je dostatečně temný, ale zároveň se nebrání melodiím a jiným žánrům, tohle album se vám bude líbit.
7,5/10
YouTube ukázka - The Great Below
|
