Je docela veselé (tohle slovo v souvislosti s touhle kapelou zaznělo naposledy…), že řecká kapela W.E.B. se na svých stránkách označuje jako symfometalová parta. Nepředpokládám, že by na příznivce black metalu (primárně), či deathu (trochu s odstupem) mohlo avizované stylové zaměření fungovat jako magnet, i přes to, že symfoničnost pochopitelně v tvorbě W.E.B. místo má. Nikoliv však jako stylotvorný prvek, ale spíš jako dobrá cesta pro zvýraznění extrému a teatrálnosti, ve které si řecká čtveřice s chutí libuje.
„Lucifer, bring me light…“ Hypnotické zaklínadlo v úvodu skladby „Pentalpha“, které narůstá na intenzitě a k němuž se následně připojí osudově znějící bicí, je jedním z momentů, který se strašně snadno vryje do paměti (a není jediný). To však není hlava trasa, kterou si při prohlídce „Collosea“ W.E.B. zvolili za hlavní. Tím je daleko víc pochmurná atmosféra, nepolevující agresivita a občasný chaos, který hodně akční kapela vytváří. A dost možná je dobře, že W.E.B. řezavé kytary občas zatlačili trochu do pozadí a daleko významnější roli hrají orchestrace, které jednak zdařile budují celkovou atmosféru, jednak činí nahrávku přehlednější a přístupnější. Ne že by to bylo nezbytně nutné, ale třeba v hutnější „Murder Of Crows“ s blackově ubzučenou kytarou a uštěkaným zpěvem, ve funerální titulní skladbě, či v rubanici „Dominus Maleficarum“ vám o to víc může mrazivá atmosféra strachu zalézat za nehty i pod kůži. A co teprve, když do „Ensanguined“ W.E.B. nacpou orientální motivy, aby je vzápětí vytlačili uskřípaně vyhroceným vokálem, či když v depresivní „Exaudi Luciferi“ nejprve vše ničí zlo v podobě depresivního vokálu, který nahradí drtící zvuková hradba, nezúčastněný vypravěč, zoufale naříkající ženský hlas, nenápadně osudové bicí, a vše vrcholí v blasfemické vichřici. Ideálně vybudovaná atmosféra strachu trochu poleví se závěrečnou instrumentálkou „December 13“, ale že by snad chlapci chtěli dát posluchači kdovíjaký prostor ošetřit si utrpěné rány příliš nehrozí.
To, že v prosluněném Řecku se dají najít pěkně temná místa, nás řada tamních kapel už přesvědčit dokázala. W.E.B. se k nim mohou směle zařadit, neboť svojí aktuální dvacetiletku slaví vydařeným a hodně potemnělým a strachopudným způsobem. W.E.B. chtějí být zlí a vychází jim to.
|
