Od vydání debutového alba německých hard rockových dinosaurů Scorpions právě uplynulo padesát let. Jak je vidět, okřídlené tvrzení o tom, že věk je jenom číslo a v reálu je vám tolik, na kolik se cítíte, v tomhle případě platí na sto procent. A Scorpions se zjevně cítí mladě a poměrně svěže. Kapela, která na konci první dekády tohoto století svoji kariéru „definitivně“ odpískala s odůvodněním, že další pokračování by bylo jen ze setrvačnosti, což v podstatě potvrdila nejen krátce na to vydaným albem "Comeblack", obsahujícím znovu nahrané největší hity a několik coververzí, ale i o pět let později deskou s optimistickým názvem „Return To Forever“, která fanouška, lačnícího po nových skladbách oblíbené kapely potěšit mohla, zachovala si i většinu poznávacích znamení kapely, ale na energii a schopnost psát parádní hity, které ze Scorpions udělaly jednu z největších hard rockových kapel, až tak úplně nedošlo.
Uběhlo dalších sedm let a Scorpions, posíleni o bubeníka Mikkeyho Dee (ex-Motörhead, ex-King Diamond) a jinak ve složení, ve kterém působí už téměř dvacet let (cítíte, jak v těchto časových souvislostech kolem kapely protékají hudební dějiny…?), vydávají novou desku. A na místě je dilema – může někdo čekat od kapely, u níž věkový průměr členů je šedesát pět (a toto číslo „vylepšuje“ fakt, že basák Pawel Maciwoda je téměř o celou generaci mladší, než ústřední duo Rudolf Schenker – Klaus Meine a Mikkey Dee je jen o pár pátků starší než Maciwoda), že by ještě otřásla svojí diskografií a přiblížila se opusům z přelomu osmdesátých, či devadesátých let?
Byť tahle vize je krajně nepravděpodobná, je třeba s uznáním konstatovat, že Scorpions nejedou pouze na setrvačnost. Byť u některých skladeb budete mít nevyhnutelný pocit, že podobné postupy kapela již v minulosti nejednou použila (nezapomínejte však, že se bavíme o dvaceti vydaných řadových deskách!), už z vloni vydaného singlu „Peacemaker“ bylo zjevné, že Scorpions jsou ve velmi dobrém rozpoložení. Meinemu to stále skvěle zpívá, Schenkerova a Jabsova kytara si skvěle rozumí, ze zjevně nevyčerpatelné studnice riffů tahají sice možná povědomé kousky, ale stále z nich na většině desky čiší neotřelost a chuť rozdráždit publikum, „mlaďácká“ rytmika hraje velice suverénně a s nadhledem, a hlavně, z muziky je cítit ohromná radost a uvolněnost. V tomto ohledu kraluje nevázaně šlapavý a optimistický úvod „Gas In The Tank“, který posluchače spolehlivě rozpohybuje, dravější „Roots In My Boots“ o nic nezaostává, „Knock `Em Dead“ spolehlivě chytá na jasný refrénový slogan, z houpavě klidnější titulní „Rock Believer“ sálá letitý nadhled a vyzrálost, „Shining Of Your Soul“ připomene sílu propojení nezaměnitelného Meineho vokálu s dramatickou kytarou a vytažená rytmika dodá skladbě ohromnou sílu, výhružnou „Seventh Sun“, která se tváří jako druhý díl „The Zoo“, ozdobí parádně jedovaté sólo… Hledáte vrchol desky? Z výše nabídnutého seznamu lze spolehlivě vybírat. A i když v závěru desky už dech kapele trochu začíná docházet, všechno zachrání balada „When You Know (Where You Come From)“, v níž Scorpins potvrdí, že citovky jsou jejich mistrovská disciplína. Což teprve, když na bonusovém disku nabídnou její akustickou verzi (na druhé straně je nutno přiznat, že Scorpions skládali obsah alba „Rock Believer“ velmi zodpovědně, z pěti bonusových položek je „When You Know (Where You Come From)“ jedinou, která se vyrovná hlavní části alba…].
Scorpions s ohromným fortelem a zápalem udělali jednoduše přímočarou desku a drželi se léta osvědčené formule. Možná je proti přírodním zákonům udělat po půlstoletí existence svěží desku, která strčí do kapsy většinu toho, co kapela za posledních pětadvacet let vytvořila. Scorpions se to povedlo.
|
