Dobrých zpěváků není nikdy dost, a proto je dobře, když se mistři tohoto řemesla objevují ve více projektech, někdy dokonce i napříč žánry. Právě to je případ švédského umělce Erika Grönwalla, který po odchodu z formace H.E.A.T. nezahálel a se svým bývalým kolegou z této kapely Jonem Tee založil těleso New Horizon. To se žánrově odklání od AOR a hair metalu a směřuje k moderněji pojatému poweru ve stylu Dynazty, Arion nebo Enbound.
Dá se ovšem napsat, že prvky měkčích stylů nikdy úplně nevymizí, zejména proto, že charakter Erikova hlasu je pevně ukotven v hardrockové zemině. Vsazení do powermetalového ranku skýtalo nový rozměr, který skladatel a multiinstrumentalista Jona Tee perfektně vycítil a následně i využil, aniž by přitom zanevřel na svůj domovský žánr. Vedle vokálů spadají do velmi kvalitní kategorie sóla, se kterými si Tee (případně některý z hostů) dokonale pohrál a výsledkem je výtečná progresivní ekvilibristika, která osvěžuje většinu písní. Umím si představit, že bych měl jednotlivé sólové party nahrané za sebou a poslech této kompilace by mě náramně bavil. Možná víc, než samotné album...
To není ani omylem špatné a fanoušci všech zmíněných kapel, případně i takových Beast In Black, budou pravděpodobně spokojeni. Problém vidím ve skutečnosti, že Lee od daných spolků (z nichž některé shodou okolností patří mezi nejoblíbenější metalové akvizice současnosti) opisuje způsobem, jenž celkem úspěšně maskuje jakýkoli osobitější záměr autora. Řemeslná zručnost je ovšem nesporná a vše je poskládáno způsobem, který není vyloženě rušivý (ultra generické heavymetalové riffy v "Stronger Than Steel" nebo "The End Of All" jsou spíše výjimkou). Neustálý pocitový doping tvoří pečlivé aranžerské vrstvy, jež v područí bezchybné zvukové produkce odhánějí - alespoň dočasně - případné pochyby. V okamžicích zrychlení, vysoce chytlavě posazených linek nebo nečekaně vklíněných atraktivních ploch, se pak dostavuje vyložená radost z poslechu ("Cry For Freedom", "Fearless" a zejména skvělá "Stardust"). Těch super motivů ale nakonec tolik není, a přestože skladby svojí energičností neustále pobízejí k aktivnímu prožívání slyšených tónů, dojem z lehce trendového (zakázkového?) způsobu skladatelství nakonec úplně nevymizí.
|
