Velký sanhedrin – tak se nazýval nejvyšší soud starověkého Izraele. Čítal sedmdesát dva členů, schvaloval zákony a trestal falešné proroky. V kapele Sanhedrin z Brooklynu jsou jen tři a svou muzikou by klidně mohli trestat falešné proroky tradičního heavy metalu. Ostatně, o něčem podobném mluví i bubeník Nathan „V době, kdy naši heavy metaloví hrdinové začínají mizet ze scény z důvodu podlomeného zdraví nebo kvůli měnícím se společenským konvencím, tak my, Sanhedrin, prosvěcujeme světlem okolní temnotu. Jsme připraveni vyvěsit heavy metalovou vlajku a i v těchto náročných a nejistých časech světu ukázat, čeho jsme schopni.“
Na rozdíl od stovek pouhých replikátorů ikon žánru přišli před sedmi lety Sanhedrin s podobným postupem, ale v invenčnějším balení, neboť konkrétní vzory dokázali skloubit do jedné formy. Na svém debutu „A Funeral for the World“ použili riffy Iron Maiden, temné nálady raných Black Sabbath i agresivitu Metal Church. Dokázali je smíchat se současným zvukem doomových spolků i akustickými mezihrami. O dva roky později zveřejněném následovníkovi „The Poisoner“ se kapele podařilo zachovat podobný náročnější přístup střídání nálad a temp, nebyly vyřazeny ani akustické mezihry a dlouhá sóla. Muzikanti se nebáli tyto nápady rozvinout a i přesto tři skladby, které překročily sedmiminutovou stopáž, dokázaly posluchače udržet v napětí.
V současné době se objevuje na trhu objevuje třetí album „Lights On“, na které lze aplikovat všechna recenzentská klišé, třeba to o třetím albu, co rozhoduje, zda soubor prorazí. Při jeho poslechu máte pocit, že se všechno usadilo na své místo, jako kdysi, když Priest představili „British Steel“ nebo Iron Maiden „The Number Of The Beast“. Pokud byste chtěli pojmenovat příčinu této pozitivní změny, najdete ji jen stěží. Soubor dále používá stejné výrazové prostředky i aranže, jako by ale do hry vstoupil neznámý producent, co kouzelným hřebenem učesal skladby do hitovější podoby.
Je to znát hed v úvodní „Correction“, která je riffy a atmosférou podobná Jidášovu „Překročení zákona“. Skladba nekompromisně uhání vpřed a ke konci se otáčky šplhají až do speed metalového tempa. Na podobném principu je vystavěná i titulní „Lights On“, která je obohacená pro Sanhedrin typickou akustickou mezihrou. Střednětempá vyřvávačka „Lost at Sea“ má, jako mnohé jiné na této desce, hitové parametry a přípomíná soubor The Runaways v metalovém balení. Dokazuje to i povedený klip natočený v historických prostorách King’s Theatre in Brooklynu. V „Change Takes Forever“ přímočaré tempo narušují komplikovaně použité perkuse. Následující rozsáhlá „Code Blue“ má bluesovou náladu, maskuje ji dusavý charakter bicích a částečně i rychlost. Skvělé kytaristovo sólo ukáže, že v této muzice nejde jen o tvrdost. Největším nářezem je speedová „Scythian Women“. Předposlední „Hero s End“ by jistě pochválil R.J. Dio a nechal by ji protlačit na album „Heaven & Hell“. Závěrečnou hard and heavy hymnu „Death Is a Door“ doplňuje akustické netypicky dlouhé intro i outro..
Blonďatá dračice Erica Stoltz se svými kumpány není žádným vymóděným spolkem z obálek časopisů, které se snaží vydělat na hudební retro módě posledních let. Jsou to rockoví dříči s velkým citem pro údernost i melodii a podobně to vidí i ve firmě Metal Blade, která po poslechu této desky neváhala a s kapelou podepsala kontrakt. Neváhejte ani vy, pokud by toto album bylo vydáno v roce 1982, dnes by bylo kultem a takových desek dnes moc nevychází.
|
