Kapela, nabažena úspěchem z „Ascendancy“, na nic nečekala a ihned se vrhla do nahrávání další desky s názvem „The Crusade“. Se stejnou sestavou a stejným producentským vedením za necelý rok přece nemohla šlápnout vedle, že?
Recept na úspěch byl napsaný. Tvrdost, rychlost a melodiku snoubilo Trivium v „Ascendancy“ na výbornou a nic nebránilo floridské kapele formuli zopakovat a variovat. Tato cesta se však zdála pro partu kolem Matta Heafyho až příliš snadnou, a tak se zrodil nápad novinku přehodit na kolej thrashovou a expandovat do mainstreamovějších vod. Částečně se zpomalilo, zvolnilo a Heafy navíc téměř opustil growl a soustředil se na čistý vokál, čímž se nepřímo stal nápodobou svého idolu Jamese Hetfielda. A rozhodně to není poslední zmínka o Metallice v souvislosti s tímto albem…
„The Crusade“ zní jako kopírka již několikrát slyšeného, jen v ještě nudnějším a fádnějším podání. Ty tam jsou skladatelsky vyšperkované postupy a kreativní řešení z minulé desky. Pracné tvoření identity se spláchne do kanálu tupým omíláním tradičních postupů („And Sadness Will Sear“), snahou o nadbíhání již několikrát zmíněné thrashové ikoně („Unrepentant“) anebo chladným kalkulováním na úrovni rádiového rocku (popěvky v „Anthem“ nebo „The Rising“). Bohaté pětiminutové aranže střídají otřepané skladatelsky vykostěné písně hnané na efekt a na první dobrou do mainstreamových médií.
Nudné a repetitivní pasáže čas od času rozčísne výrazná melodická linka („This World Can´t Tear Us Apart“, „Tread the Floods“) nebo záchvěv minulosti obsahující šťavnatý riff (“Becoming the Dragon“, „To the Rats“). Chválit lze i částečně texty, jež výrazně pramení ze skutečných kauz různých vražd („Entrance of the Conflagration“, „Contempt Breeds Contamination“). Vyloženě milým překvapením je závěrečná instrumentální eponymní skladba, která se může pochlubit čirým muzikantstvím (kytary!) a několika příjemnými nápady (byť víme, kdo v závěru alb nahrával instrumentální kousky, že ano…). Pachuť z předchozích unylých padesáti minut ale vymazat nedokáže.
To, co je pro Metallicu „Load“ a „Reload“, je pro Trivium „The Crusade“. Deska, na které kapela ztratila svou vlastní identitu a která svým kýčovitým cílením na nejširší publikum v konečném důsledku podráží nohy všem. Kalkul, jenž se nezdařil a znamenal odchod dlouholetého spolupracovníka – producenta Jason Suecofa. Album nutně potřebovalo být méně Metallica a více Trivium.
|
