Po „The Crusade“ kapela zrevidovala svou tehdejší kondici a dala vale producentovi Jasonovi Suecofovi, se kterým spolupracovala od samého počátku. Trivium se potřebovali nadechnout, přehodnotit svůj dosavadní směr a začít opět tvořit od píky. Zavřeli se, jamovali, nahrávali dema a unášeli se kreativním procesem, který postupem času vykrystalizoval v další plnohodnotné album s názvem „Shogun“.
Když skončila tvůrčí práce, kapela měla nahráno zhruba třicet písní a s novým producentem Nickem Raskulineczem (Stone Sour, Foo Fighters, Rush) začali vyzobávat to nejlepší na finální produkt. Výsledkem je epické pokračování v duchu „Ascendancy“ a zároveň nejambicióznější deska floridských muzikantů. Kapela kolem Matta Heafyho znovuobjevila moderní metalcore a v nejlepším slova smyslu nasála veškeré metalové vlivy od thrash metalu přes death metal až po progresivní odnož, se kterou „Shogun“ velice vhodně pracuje a doplňuje již dříve objevený a vyvážený mix výše uvedených subžánrů.
Alfou a omegou úspěchu „Shogun“ je vynalézavost a kreativita, s jakou se Trivium podařilo ladně přepínat mezi extrémně tvrdým a rychlým instrumentálním podáním a vzletnými melodiemi v kytarových a vokálních linkách. To je přesně jádro a definice metalcoru, které se obalilo o již dříve zmíněné vlivy a subžánry. Navíc se jedná o nejsoudržnější a nejkonzistentnější dílo i co do lyrické složky, která se zaměřuje převážně na témata z řecké a japonské mytologie. Ostatně „Šógun“ je označení pro japonské generály, kteří představovali výkonnou moc v období mezi 12. a 19. stoletím. Příznačné označení pro desku u kapely, jejíž frontman se narodil v Iwakuni a má japonskou matku…
Album najede od začátku v intencích „Ascendancy“ a servíruje jeden geniální moment za druhým. Hitové refrény, tvrdé riffy, úžasná kytarová práce a našlapaná rytmická sekce…, to vše zabalené do luxusní produkce, kde je každý nástroj pečlivě vyvážený a má svůj prostor. Instrumentálně se vyřádí naprosto všichni a masivní využití sedmistrunek a pětistrunné basy je krokem kupředu. Pěvecky se opět vracíme ke kořenům - kromě čistého vokálu obsahuje placka vysoký podíl growlu a některé pasáže patří k těm nejtvrdším za celou dobu působení kapely („Insurrection“).
Je zkrátka radost desku poslouchat a na své si přijdou jak milovníci vzletné melodiky (refrény v „Kirisute Gomen“, „Down from the Sky“, „Into the Mouth of Hell We March“ nebo mezihra v opulentní dvanáctiminutové eponymní skladbě), tak i fanoušci tvrdších žánrů (mezihra v „He Who Spawned the Furies“, „Of Prometheus And the Crucifix“ nebo „Like Callisto to a Star in Heaven“). První polovina alba je dokonalá, druhá už lehce zaostává, ale i ta by byla světlým momentem kdekoliv jinde (nejslabším příspěvkem je zřejmě „The Calamity“ s vynikajícím kytarovým sólem). Těžko někde hledat chyby nebo nedokonalosti. Kapela měla dostatek času a prostoru při tvorbě, což jen potvrzuje bonusová verze, která atakuje stopáž devadesáti minut.
„Shogun“ je ambiciózní dílo plné tvrdé a melodické hudby, perfektních partů, hitových melodií a koncepční práce s lyrickým tématem. Trivium touto deskou naplno potvrdili, že mají výsostní postavení v moderním metalu a díky skladatelským a instrumentálním schopnostem mohou vyrůst v jednu z největších kapel své generace. „Shogun“ se stal definičním albem a klenotem nejen na metalcorovém poli. Opus magnum kapely a zářez za plný počet.
|
