Začíná to vypadat, že dámské duo u mikrofonu by mohlo být trendem, který se bude u metalových kapel prosazovat čím dál víc. Sice může být obtížné najít a udržet v řadách kapely dvojici sladěných zpěvaček (své by mohla vyprávět velmi slušně rozjetá slovenská Symfobia), ale když to vyjde, benefit je jednoznačný. Jasně zářivým příkladem může být symfo-metalová parta Nocturna, vzniklá v loňském roce, která představila své debutové album „Daughters In The Night“. Nejen názvem alba, ale i skutečností, že pánské trio, doplňující oku lahodící pár slavic, využilo v současnosti tolik oblíbené skrytí identity pod maskami (určitou nápovědou může být fakt, že v Nocturna autorsky vládne pod přezdívkou Hedon ukrývající se Federico Mondelli, kytarista a klávesista působící ve Frozen Crown a Volturian), Nocturna naznačuje, že to nejpodstatnější se odehrává u mikrofonu. Byť si dámy pochvalu jednoznačně zaslouží, v případě italské party se to stejně důležité ale odehrává i ve druhé linii.
Dobrat se na „Daughters In The Night“ kořenů symfonického metalu (můžeme začít házet řadou pojmů v čele s Nightwish) je velmi jednoduché. Nocturna je uchopila velice svěže, temperamentně a nápaditě, takže její čtyřicetiminutový vír pozitivní energie, nápaditých melodií a radosti ze života je jednoduše řečeno strhující a chutný. Je jasné, že menu Nocturna bude dobře chutnat v pomalejších křehčích skladbách, k tomu podvědomě svádí nejen andělský zjev obou frontwoman, ale i operně laděné a křehčí hrdélko Rehn Stillnight, jež ideálně zapadá do pravidel symfonického metalu. A pohádková jemnost a košatost „The Sorrow Path“, či romantické pohupování v „In This Tragedy“ velmi příjemně hladí a pohrává si s emocemi. Dravější a rockovější hlas Grace Darkling v klidnějších skladbách dodává šarmantní říz, ale jeho síla se plně rozvine v akčních peckách, ve kterých se skrývá největší kouzlo desky. Kousavý riff v „New Evil“ a její živočišná energie, prýštící už z dramatického úvodu, vnitřní napětí, refrén, schopný rozpohybovat davy, dokonale spojení obou hlasů, to vše funguje stoprocentně a na jedničku, stejně jako divoká titulní věc se šťavnatou kytarovou honičkou, přímočará „Blood Of Heaven“, či zasněně se rozjíždějící „Darkest Days“. A vůbec nevadí, že řada skladeb zní docela povědomě, stokrát použité náladě a postupům Nocturna dává dostatečně osobitou náladu. A je třeba zdůraznit dvě věci – byť se z předchozího „rozdělení“ hlasů může zdát, že každá z dam má své dominantní území, jejich hlasy vytváří smyslnou symbiózu a společně jim to skvěle ladí v jakékoliv fázi alba, a hlavně, že trojice muzikantů dodává skladbám tak razantní náboj, že svým kolegyním jejich pozici maximálně usnadňují. A tak jediné postesknutí míří ke kraťoučké instrumentálce „Nocturnal Whispers“, jejíž dramaticky vyznívající motiv si vyloženě říká o rozsáhlejší zpracování.
Je naprosto přirozené, že u každého žánru postupem času a s rozrůstající se řadou jeho vyznavačů se začne původní kouzlo rozmělňovat a tuctovatět. Pak se v podstatě z ničeho objeví kapela, která nemusí nic nového vymýšlet, jen svébytným výrazem a našlápnutým přístupem působí v zástupu podobně znějících kapel jako politá živou vodou. A Nocturna při zalévání semínka pro album „Daughters Of The Night“ touhle tekutinou ani v nejmenším nešetřila.
|
