Recept Boguslawa Balceraka na rockovou muziku je vcelku jednoduchý. V první řadě neposedná a šikovná kytara (samozřejmě jeho), která nepřeleze přes hranice samolibosti, ale přesto je v hlavní roli. V druhé řadě na hard rock příznivě naladěná hrdla zpěváků, kteří mají už dostatečně nabroušené ostruhy a na scéně nikoliv bezvýznamná jména. A k tomu velmi obstojně napsané skladby podle těch nejklasičtějších vzorců. Aspoň takhle to fungovalo na osm let staré desce „Gates Of Valhalla“. Na letošní nahrávce jako by se Boguslavovo pokukování po Yngwie Malmsteenovi posunulo na vyšší úroveň. Základní vzorec zůstává, kytara se tlačí o něco víc do popředí a skladby ve většině případů ztratily dřívější přesvědčivost. A nezachrání je Göran Edman, Rick Altzi, Tim Ripper Owens, Jota Fortinho, David Akesson, ani Ryan Beck.
Tato jména jsou zárukou toho, že „Human Heredity“ nezamíří rovnou do starého železa, to ostatně nepřipustí ani Balcerakova kytara. Jen tomu všemu chybí nějaký jednotící prvek, takže pocit, že si ve staromilských a nepříliš záživných skladbách každý hraje na vlastním písku a písně samotné jsou spíš roztříštěným obrazem umění jednotlivých hudebníků, než soudržným dílem, sílí s každou další položkou. Výjimkou by mohly být dvě pomalejší skladby, „Lord Of The Light“ a „You Are Only My Relief“ které působí daleko civilněji a uvolněněji než zbytek alba. I přes pocit již slyšeného se z ostatních skladeb nejsilněji jeví „Death Is Rising“, zcela nepokrytě sahající do Malmsteenova košíku z osmdesátých let. A byť je docela zajímavé, že ve všech třech zmíněných skladbách stojí u mikrofonu David Akesson (také dostal na desce nejvíc prostoru), rozhodně to nijak nesnižuje spolehlivé výkony věhlasnějších křiklounů. Jen to prostě jako celek nechce držet pohromadě.
Těžko říct, zda by téhle kolekci pomohlo, kdyby ji Balcerak nechal nazpívat jen jednomu pěvci, případně, kdyby Boguslaw přibral do spolku další instrumentalisty. Asi ne. Roztříštěnost nemá na svědomí šestice rozličných (byť ve většině případů barvou docela blízkých) hlasů, má ji na svědomí syrovost, neohebnost a nenápaditost skladeb samotných. Boguslaw Balcerak`s Crylord na „Human Heredity“ nenudí, ale že by s nimi byla aktuálně kdovíjaká zábava se - navzdory dobrým individuálním výkonům - taky říct nedá.
|
