Pokud zpěvák belgických Evil Invaders Johannes Van Audenhove alias Joe tvrdí, že má rád hudební dynamiku a že moderní thrashové scéně škodí zaměření se na divoké tempo, které frčí na albech od začátku do konce bez nějaké výraznější změny, lze z toho vytušit, jakou cestou belgičtí zlouni svou novinku „Shattering Reflection“ povedou. Už na předchozích dvou deskách předvedli, že rychlost, energie a maximálně divoký projev je jejich ohromnou devizou, cizí jim nebyla ani atmosférická zvolnění a zvraty, a tak se tohoto mustru drží i nadále. A neb se úvodní Joeův výrok osvědčil, lze sáhnout i po dalším – „…v podstatě se vždy snažíme zlepšovat ve všem, co děláme, ať už je to živá show, deska, zvuk, produkce.“ Ani tady není třeba pochybovat o jediném písmenku…
…což znamená, že příznivci thrashe a speedu by maximálně měli zvýšit pozornost. Už úvodní „Hissing In Crescendo“ chytne koktejlem, namíchaným z adrenalinu, agresivity a jedu, drtící energií, nažhaveně ostrým výrazem, kousavou kytarou, sprintující rytmikou i afektovaně uječeným vokálem. Je paradoxní, že tahle píseň údajně vznikla ve chvíli, kdy Joe byl extrémně unavený z toho, že několik nocí nespal, protože v ní najdete cokoliv jiného, než špetičku unavenosti. Nic to však není proti přímočaré „Die In Me“, s čile štrikující kytarou, plíživě alarmujícím zpěvem a výhružným refrénem, ze kterého jde strach. Tohle je živočišně úderný kandidát na nejzapamatovatelnější položku alba, svíjející se Joeovy hlasivky vás spolehlivě táhnou do samotného pekla. Pomalejší „In Deepest Black“ s výraznou naléhavostí, suverénním čistým hlasem, nadrzlou náladou s příchutí raných Skid Row a přemýšlivějším sólem je parádní ukázkou kouzla proměnlivosti nálad a dynamiky. Nejen silným úvodem žije tohle album,
Evil Invaders neztratí ani na moment přesvědčivost (ani krátká zvuková hříčka „Realm Of Shadows“ nepoleví v napětí), strachopudně houževnatá a vláčně mrazivá úderka „My World“ s výbornou kytarou, a pichlavě jedovatá, teatrální a mrazivá „The Circle“ s olivovsky výhružným smíchem, která se zvrhne do parádní řežby, aby znovu demonstrovala krásu a sílu dynamického zvratu, jsou ohromně působivým dokladem toho, že Evil Invaders, kteří dělají svému názvu čest, jsou v parádní formě.
Při tvorbě téhle zlověstně znějící desky možná Evil Invaders přes rameno nakukoval a našeptával samotný satanáš. A cítil se u toho nesmírně spokojeně…
|
