I když kapela už na debut „Má ji motorovou“ rezignovala a skladby z něho zahraje naživo jednou za uherský rok (jestli vůbec), byla to tahle deska, která z ní udělal hvězdu. Na koleni udělaný klip „Máš to už za sebou“ a „Skrblík“, který se natáčel v režii Československé televize pro pořad Jiřího Korna „To znám“, brázdily na začátku devadesátých let v éteru a Kabát šel vzhůru. Popularita mu zajistila druhé místo v legendární soutěži Černá vrána, ve které se před ně dostal jen Debustrol, zažívající po albu „Neuropatolog“ chvíle největší slávy. V létě 1992 zpěvák Josef Vojtek oznámil vydání druhé desky Kabátu „Děvky ty to znaj“. Na tu čekala mnohem širší veřejnost než na debut. Kapela jako bonus přihodila i skladbu „Žízeň“, hymnu všech opilců, o níž tvrdila, že představuje aktuální tvář Kabátu. Jednodušší, už skoro prostou thrashmetalových postupů a srozumitelnější než cokoliv z „Má ji motorovou“.
Ještě v roce 1992 Kabát stihl vydat raritní koncertní album „Živě!“. Tam paradoxně umístil (v té době neexistovaly tak silné zákonitosti trhu) jen tři skladby z „Má ji motorovou“, ve zbytku se vracel k nápadům z demu „Orgasmus“ a zejména k věcem, které vznikly spontánně během zkoušek a koncertních zábav. Skladby už zcela zapadly prachem a jelikož z „Má ji motorovou“ nepřežila prakticky žádná skladba, o to více z „Živě!“. Kdo si dnes vzpomene na skladby „Onanie“, „Přátelé stárnou“, „Rumovej rock n`roll“ nebo „Zase sem na mol“, ojedinělý autorský a vokální příspěvek bubeníka Radka „Hurvajse“ Hurčíka? „Živě!“ je splacený dluh minulosti, na kterém kapela odprezentovala skladby, které nechtěla vyloženě zahodit, ale už se nehodily k nové tváři, protože druhá deska „Děvky ty to znaj“ je přece jen o něčem jiném a v jejím případě se dá mluvit o prvním, zatím ještě ne tak velkém kroku směrem k mainstreamu.
„Tak jdem, proč ne, všechno to rozbijem…“, vychrlí Kabát hned na začátku po oplzlém „Intru“, v němž k poslechu desky zve úlisný hlas. Rozjede se buldočí drajv ve stylu Motörhead, znovuobjevené inspiraci, ke které Kabát utekl z náručí Slayer a Metallicy. Tempo úvodních „Porcelánových prasat“ už není thrashmetalově rychlé, ale spíše rock n`rollově odsýpavé. Pomalu mizel akcent vesnické tancovačky, což bylo dané tím, že po „Motorové“ kapela opouštěla prostředí vesnických zábav a stěhovala se do kulturních domů. Na „Porcelánových prasatech“ je znát, že výraz Kabátu se kultivuje a začíná mít blíž k americké rock n`rollové scéně. Lidový prvek ale dočista nezmizel. Jak ukazují „Opilci v dějinách“, je stále důležitý pro to, aby byla tvorba co nejsrozumitelnější a přístupná co největším masám. Je to něco zcela odlišného od toho, co dělali jejich souputníci z kompilace „Ultrametal“. Ti se propadali buď do zapomnění (Morrior, Ferat, V.A.R.), rozpadali se (Master`s Hammer) nebo hráli pro prakticky neměnný okruh posluchačů (Debustrol). Kabát ale rostl. To by se nikdy nestalo, kdyby nedošlo ke korekci zvuku, ale na „Děvkách“ bylo znát, že tvrdá parketa není kapele pořád ještě cizí.
I když se na albu nacházejí lehčí skladby „Opilci v dějinách“, „Žízeň“ a závěrečná legrácka „Moderní děvče“, převažují tvrdší věci. Thrashové pozůstatky nejvíce vykazuje kulometná „Pivrnec“, pocta postavičce Rudy Pivrnce, hrdinovi vtipů kreslíře Petra Urbana, který byl zodpovědný i za obal „Děvek“. V „Pivrncovi“ sází Kabát riffy jako blahé paměti na EP „Orgasmus“, text však už vykazuje velmi odlišnou náplň. Textová stránka, kterou přebíral Milan Špalek (od tehdejší manželky Josefa Vojtka, Jindřišky), oproti debutu velmi dospívá a kapela si může dovolit i trefnou sociální kritiku („Chčijem si do vočí, nikdy to neskončí, já nejsem vožralej, proč je mi na blití?“) v temnější skladbě „Aby tě rakovina“. Ta je v přímém kontrastu s odlehčenějšími, i když hudebně stále velmi tvrdými „Óda na konopí“, „Joint“, „Děvky ty to znaj“ a „Hej moralisti“. Přestože se skladby nestaly kabátími hity v pravém slova smyslu, jde o hudebně zajímavější věci než protežované „Žízeň“, „Opilci v dějinách“ a „Moderní děvče“. Ale i v nich už kapela překročila pomyslnou polovinu cesty od původního (thrash)metalového zvuku k mainstreamovému výrazu. Díky tomu se „Děvky ty to znaj“ staly masovou záležitostí.
O „Děvkách“ lze hovořit jako o albu, které bylo ve správný čas na správném místě. V roce 1993 byl hospodský rock (jak sami Kabát svou tvorbu nazvali) na vrcholu a teplická parta se stala mluvčím generace, k nimž patřili i Tři sestry nebo Alkehol, neboť používala jadrné výrazivo, přesně zapadající do stále ještě uvolněné atmosféry porevoluční doby. Dalo by se říct, že na „Děvkách“ (název i titulní skladba alba měla být poklonou sexuálním pracovnicím, křižujícím řadu severočeských silnic a německé pohraničí) byla tvář Kabátu nejupřímnější a nejsilnější. Album nebylo tvořeno s pocitem nutného komerčního úspěchu, jen ukazovalo vývoj kapely. Ta se vrátila ke kořenům, ještě před demo „Orgasmus“, a své původní vlivy předkládala ve značně profesionálním duchu. „Děvky ty to znaj“ je proto nejlepší a nejdůležitější deska Kabátu, právem si zasluhující absolutní hodnocení.
„Nejdřív jsme hráli v sokolovnách a pak přišly větší a větší haly. Všechno šlo samospádem. Hráli jsme skoro stovku koncertů ročně,“ vzpomínal na dobu „Děvek“ kytarista Ota Váňa. Kabát vyprodal pražskou Lucernu, o které se traduje, že kdo naplní tyto prostory, stane se hvězdou. U Kabátu se to potvrdilo beze zbytku. Při této příležitosti došlo ke křtu „Děvek“, i když album už bylo čtyři měsíce na trhu a doma jej měly desetitisíce lidí. Kabát se hnali na vrchol, odkud se pomalu pakovaly první porevoluční megastars, kterým docházel dech, ať už to byl Kreyson, Lucie, Shalom nebo slovenský Team a Tublatanka. Na české scéně vyšla nová hvězda...
|
