Všem, co se zatajeným dechem poslouchali desky neo prog rockových amíků Spock`s Beard, neuniknul v některých skladbách na poslední desce „Noise Floor“ z roku 2018 příklon k mainstreamové melodičnosti. Za úkrokem tímto směrem stála šedá eminence souboru, skladatel a muzikant John Boegehold, který se před lety stal součástí autorského týmu i neoficiálním pátým členem kapely. Jeho skladby lze nalézt na několika předchozích počinech Spock`s Beard a během let se vypracoval do pozice jakéhosi uměleckého vedoucího, neboť krom muziky stál i za konceptem a produkcí desek. Johnovi začal být časem progresivně rockový kabátek Spockova Fousu poněkud těsný, v šuplíku se mu povalovalo několik nevyužitých kompozic a tak po pobídce labelu založil kapelu Pattern - Seeking Animals. Zde mohl neomezeně prezentovat materiál, který nebyl svázán žánrem. Prokázal to na bezejmenném debutu z roku 2019, na němž v devíti písních propojil soft rockové nálady s cinematickými melodiemi a sedmdesátkový rock ochutil prog rockovým kořením. Pravý poprask vzbudilo o rok později vydané album „Prehensile Tales“, na kterém John představil nově složený materiál. Šestice songů do vínku dostala neuvěřitelně vycizelované melodické linky vystavěné na prog rockové rytmice, ve kterých se nebál autor propojit další styly plně funkčním způsobem, tak jak to dovedli třeba legendární Queen. John Boegehold se stal ve svém hudebním stylu podobným skladatelským geniem jako Tobias Forge v Ghost.
Tak jako na předešlých deskách jej na novém albu doprovází současní členové Spock`s Beard, kytarista a zpěvák Ted Leonard a basák Dave Meros, bicí obstarává Jimmy Keegan, který v kapele několik let působil. Duo Meros/Keegan je jednou z nejlepších rytmických úderek na světě a podle typicky kovově drnčící basy Rickenbacker s výrazně ostře nazvučenými bicími lze tyto hudebníky lehce identifikovat. Proto není divu, že první dva výrazné hity „Everdark Mountain“ a „Only Passing Through“ Spock`s Beard lehce připomínají, třeba i decentně zakomponovaným mellotronem. Písně velmi chytlavými melodiemi občas připomínají jakýsi mix Spock`s Beard, Styx či Kansas, vedle podobných melodií se i barva Tedova hlasu v určitých polohách podobá frontmanům zmíněných kapel. Třináctiminutová "Time Has a Way“ v sobě ukrývá ohňostroj aranžerských fines, John Boegehold prog rockové party umně míchá s rytmy flamenca a nebojí se použít různé dechové nástroje nebo balalajku k vytvoření atmosféry mrazivých ruských plání. Členitou skladbu zdobí i pěkné kytarové sólo Teda Leonarda. Další potencionální hit se skrývá ve folk rockové baladě „Rock Paper Scissors“, která pochází z pera skladatelky filmových melodií Molly Pasutti. Pamětník si vybaví song „Boat on the River“od Styx, jemuž se vzdáleně podobá. Hutnější rockový sound přichází s dravější „Much Ado“ od kytaristy Leonarda. Nenechte se zmást nenápadným úvodem balady „Only Passing Through“ se symfonickou aranží – rozvití do razantního a úderného kousku někdy chvíli trvá. „Said the Stranger“ atmosférou evokuje výpravný filmový soundtrack k westernovému filmu, zasazený do progresivně rockového rámce. To je skutečná lahůdka. Pop rocková balada „Here with You with Me“ v duchu hitů Supertramp uzavírá oficiální část alba, čekají nás však ještě dva bonusy, z nich překvapí hlavně „Just Another Day at the Beach“, která může okupovat letní pop hitparády….
Třetí album této čtyřky potvrdilo kvality souboru a hlavně skladatele Johna Boegeholda, kterému se podařilo opět shromáždit sadu chytlavých a aranžersky vyšperkovaných písní, balancujících na pomezí prog rocku, AOR a kvalitního popu, čímž chytře rozšířil potencionální základnu nových fanoušků. Zvukoví fajnšmekři, kteří v minulosti ocenili exkluzivní zvukové balení Richa Mousera, nejvyhledávanějšího zvukového prog producenta v USA, zkrátka nepřišli ani nyní, ale neustále stoupající popularita Pattern - Seeking Animals přinesla i jedno negativum. Kapela Spock`s Beard skončila odstavena na vedlejší koleji s nejistou prognózou přežití, což ortodoxnějším proggerům přidělalo několik vrásek na čele.
|
