To, že nejnovější metalografický přírůstek od Maxe Mortona bude mít dobrý zvuk, bylo jasné a povinné. Vždyť tento ukrajinský umělec je známý především jako studiový producent. Ale protože jím cloumají i vlastní autorské choutky, občas vhodí na scénu nahrávku, která vznikla pod štítem jeho projektu Morton. V plnohodnotné formě se tak stalo před jedenácti lety, kdy vyšel debut „Come Read The Words Forbidden“, a podruhé se to děje letos s albem "Horror Of Daniel Wagner".
O zvuku již řeč byla, ten si Morton dokáže snadno obstarat sám. Album má detailně vyladěný moderní sound, který podporuje temnější koncept díla. Ukrajinský hudebník ale nezůstal jenom u technické práce, svépomocí zastal rovněž strunné nástroje a nebál se stoupnout ani za mikrofon. Ve všech těchto činnostech je Morton dobrý, dokonce tak dobrý, až se nabízí otázka, proč pod jeho jménem nevznikají alba mnohem častěji. Instrumentální výkony jsou – i s výpomocí několika spoluhráčů – precizní a zpěv se vyrovná nejlepším borcům metalového žánru (nejčastěji se v této souvislosti vybavuje jméno Kamelot).
Morton obstál i jako skladatel, ačkoli ne bez výhrad. Na albu zaslechneme několik stylů, ne všechny byly ale vyloženě nutné, lépe řečeno nemusely být vnášeny s takovou urputností. Veskrze zbytečně se jeví pro-moderně laděné plochy a groovy pasáže, jejichž cílem je pocitová dramatizace konceptu. Když je ale - na albu hojně užívaná - strategie kontrastů výrazněji nakloněna na hrubou stranu (která chvílemi evokuje tvorbu amerických powermetalových spolků), stává se hudba šlachovitě neprostupnou. Morton se zkrátka jako autor cítí lépe v momentech, jež jsou uvolněné a nijak zvlášť komplikované.
To se pak z tohoto Ukrajince jakoby zázrakem stává vysoce atraktivní tvůrce. Působivé melodické refrény nabídnou úvodní písně „Sinful Heart“ a „Carry On“. Náladovou opozici jim tvoří ostré, mnohdy až melodeathové riffy, případně teatrální atmosféra s prvky hororu. Morton rozehrává svoji desku v opulentním stylu, ze kterého prýští nemalé ambice. Nejsilnější momenty ale přicházejí teprve s tím, jak se dokáže autorsky "ztišit". Kupříkladu v progrockovém kousku „Find Me“ a nádherně svobodomyslné hitovce s přesným názvem „No Fear Of Hight“. Vícežánrovost nahrávky umocní hardrocková „Promiseland“, „Through The Never“ s jižanskými ozvuky i závěrečná „Grand Awakening“, která přináší velkolepý powermetalový děj. V této rozmanitosti ovšem vězí další háček – odlišná paleta stylů nakonec nejde úplně dohromady a nepomáhá udržet dojem koncepčního díla, přičemž nejsilněji je to cítit v závěrečné třetině alba. Mortonova síla vězí v jednotlivostech, je to zcela jistě umělec mnoha talentů, ale potřeboval by nad sebou mít dramaturgický dozor. Někoho, kdo by dokázal ukočírovat jeho rozmáchlé vize, včetně stopáže alba, která je na jedno posezení dost těžko stravitelná.
|
