Alkehol letos slaví neuvěřitelných třicet let na scéně. 6. května proběhl výroční koncert v pražské Lucerně a při té příležitosti vyšlo i v pořadí již patnáctné studiové album s názvem „Haleluja“. Pokud někdo z posluchačů očekává novátorské postupy, či odklon od stylových mantinelů, tak je na špatné adrese. Kapela Alkehol vše podstatné představila na prvních dvou studiových deskách a od té doby se drží svého zavedeného stylu jako čert svého kopyta (proč také něco měnit, když to funguje).
Překvapením je relativně krátká stopáž desky. Jedenáct skladeb se rozprostírá na přibližně půlhodinové délce. Deska má skvělé hnací tempo a i díky několika novým hitům neustále drží posluchače v pozornosti. Po zvukové stránce je „Haleluja“ přímým nástupcem čtyři roky starého alba „Sudová přitažlivost“, zvuk je krystalicky čistý a důrazný, ale chybí mu více basové údernosti, kterou oplývá například deska „Už se to smaží a peče“.
„Haleluja“ typicky začíná krátkou, ale údernou „Holdujeme chlastu“, na seznamu otvíráků se nezařadí na první příčky, ale posluchače spolehlivě navnadí na další skladby. S „Pijáckou modlitbou“ se objevuje první potencionální hit desky, který bude mít na koncertech vřelou odezvu. Že má kapela úžasný cit pro melodie je věc známá. Dokazuje to v následující „Chlast je chlast“, v níž ve svižném tempu vyhrává melodie, kterou z hlavy jen tak nedostanete. Tvrdé rify a mohutné údery do bicích pročesávají skladbu „Hospůdka“ (doporučuji dát volume silně doprava). Ota Hereš svůj projev drží v hlubokých polohách ve stylu kapely Törr, ale melodický refrén je typicky alkeholovský. Koncertní tutovkou bude jistě i „Dopiju a jdu“, neboť refrén je jako dělaný pro živá vystoupení. Akustické kytary vás budou doprovázet v pomalejší „Láhev svou si dám“.
Je skvělé, že kapela využila akustiku, neboť to její tvorbu vždy příjemně oživí a kluci balady umí. Refrén skladby je jako dělaný pro rádia. Další typická alkeholácká skladba je „Pojďme se bavit“, která má všechny atributy k tomu, aby na koncertech přivedla kotel do varu. Kaňkou letošní desky jsou „Hlavně se nedívej do hlavně“ a „Do boje“. Úderné refrény a svižné tempo jim nechybí, ale oproti zbytku desky schází zápal a nápaditost. Při jejich poslechu převládá pocit, že kapela již ze sebe vydala na desce zcela vše a jde o pouhou recyklaci již použitých nápadů. Tento dvojitý neduh vykompenzuje skladba „Příběh“, která překvapuje zajímavými zvraty v tempu.
Můžete namítnout, že Alkehol natočil další desku do počtu, ale při pozornějším poslechu fanoušci kapely zjistí, že to pořád (s přimhouřením oka) funguje. Alkehol naservíroval standardní desku, ale nenabízí přiliš mnoho nového.
|
