Přestože britští Fellowship vydávají teprve první plnohodnotné album, hodně fanoušků symfonického power metalu už o nich dávno ví. Pětice hudebníků totiž během uplynulých let vypustila pár singlů, kterými si své publikum pomalu, ale jistě chystala. Že fandové budou na jejich hudbu slyšet, potvrzoval i vyšší počet odběratelů na youtube. A není se čemu divit, nejpozději se skladbou „Glory Days“ bylo jasné, že zde roste zatraceně kvalitní přírůstek do studnice světového power metalu.
Hned na první dobrou se nedal přeslechnout vynikající zpěvák Matthew Corry, jenž svým zabarvením i kvalitou projevu připomíná norského narcise a pěveckého borce Pelleka. Dalším tahákem byla neuvěřitelná chytlavost zmíněného singlu, ve kterém Britové spojili popovou hitovost (refrén nepřímo odkazuje na kapelu Abba) s prvotřídními power-speedmetalovými aranžemi ve stylu Twilight Force nebo Majestica. Výsledkem byl učebnicový příklad dokonalé žánrovém kompozice. Nezbývalo než doufat, že se debutové album „The Saberlight Chronicles“ bude podobně strhujícími hudebními příspěvky jenom hemžit.
K poslechu více než hodinové nahrávky zve skladba „Until The Fires Die“. V té se plnohodnotně odkrývá inspirace, čerpající ze švédských Twilight Force, Fellowship jsou však dostatečně sví na to, aby je nebylo možné nařknout z pustého kopírování. Důvodem je nadhled, se kterým hudebníci – dobře si vědomi paušální subžánrové dětinskosti – pracují od samého počátku, a potom instrumentální schopnosti, jež vynikají především v neodolatelně atraktivním sólovém partu úvodní skladby. A opět platí, že se nejedná o nic originálního (vybavuji si minimálně jednu kapelu, která použila úplně stejnou melodii), jenomže Britové dokázali známé struktury povýšit o abstraktní a slovy nepolapitelnou úroveň, jež jim dává plné právo na…v podstatě na cokoli.
Třeba i na více obyčejné písně „Atlas“, „Hearts Upon The Hill“ nebo „Oak And Ash“ (s pozdravem ke krajanům Dragonforce). Jenže když už se zdá, že by album mohlo ztrácet dech (zmíněné skladby spadají do první poloviny nahrávky), seskupí se všechny vesmírné síly, které se zařadí po bok britských hudebníků jako armády trpaslíků a elfů vedle Frodo Pytlíka. Protože kde je vůle a správná energie, tam se dějí zázraky. Počínaje písní „Scars and Shrapnel Wounds“ se staneme svědky vynikajícího autorství, které naplno potvrdí, že výše opěvovaná skladba „Glory Days“ nebyla dílem pouhé náhody. Nastává čas žasnutí…
Je těžké si představit fanouška žánru, který by odolal poutavé a chytře se stupňující vokální gradaci v celkově šmrncovní kompozici „The Hours Of Wintertime“, dokonale chytlavému sólu v písni „Glint“, totálně přitažlivé hitovce „Still Enough“ nebo čarokrásnému kousku „The Saint Beyond The River“, který je možno označit termínem „spirituální power-speed“. Snad jen závěrečná devítiminutovka „Avalon“ slibuje na začátku víc, než je ve výsledku schopna předat. Je však důležité zmínit, že se neustále nacházíme na vysoké kvalitativní úrovni, ke které se většina soudobých spolků nikdy nepřiblíží. Stručně řečeno, Fellowship jsou novou hvězdou powermetalového nebe.
|
