Chcete něco vznešeného a uměleckého? Zároveň ale potřebujete i pořádnou dávku extrému a divokosti? Pak jsou tu řečtí Septicflesh, se svým jedenáctým řadovým počinem by vás mohli potěšit. Od vydání desky „Communion“ v roce 2008 jsou Řekové v ohromném laufu. Daří se jim čím dál více a řady fanoušků se utěšeně rozrůstají. Nicméně i oni byli mnohdy kritizováni za to, že se jen opakují a stagnují. Otázkou bylo, zda nové album „Modern Primitive“ umlčí kritiky.
Septicflesh stále drhnou svůj epicky symfonický death metal a v zásadě se dá konstatovat, „ne, kritiky neumlčí. Pořád je to to samé.“ Septicflesh jsou však velmi zkušení kulišáci, takže připravili novinku jak se patří a sluší s velkou pečlivostí. Na první pohled potěší parádně vyvedený obal (a booklet), který má opět na starost zpěvák a basák Seth Siro Anton. Možná lehce může zklamat fakt, že po pěti letech přichází kapela pouze s osmatřiceti minutami muziky. Ale má to svůj důvod. Ačkoliv Septicflesh nijak nezměnili svůj styl a výraz, novinka je více deathová než poslední dvě desky. Dočkáte se mohutného orchestru (zase Pražská filharmonie), jeho pasáže jsou epičtější a monumentálnější než kdy dřív. Ale kapela je necpe všude a jako by nad nimi více přemýšlela. Více prostoru má brutální složka hudby Septicflesh, krkolomné, ale působivé změny temp i drtivé útoky kytarových riffů.
Další malou změnou je větší přítomnost čistého zpěvu Sotirise. Ne, že by „Modern Primitive“ byl melodičtější, ale Sotiris dostal více prostoru, naopak daleko méně je přítomen sborový zpěv, který zazní ve velkolepé „Hierophant“, jež svou strukturou lehce připomíná „A Great Mass Of Death“ z desky „The Great Mass“. Vítaným vylepšením se stal zvuk. Ač se nedá hovořit o tom, že by Septicflesh někdy zněli špatně, novinka je daleko živější a přirozenější než předchozí dvě alba. Vrchol desky přinesou skladby „Coming Storm“ a „A Desert Throne“. První nabídne brutální death metalovou sypanici, kterou ještě přitvrzují kousavé smyčce. Jako kontrast fungují zklidnělé pasáže, v nichž zní pouze ženský soprán. Struktura skladby vám nedá vydechnout. Stále se toho hodně děje a ocitáte se na neskutečném symfo-death metalovém kolotoči. Vše je velice intenzivní a drtivé. Druhý song není tak tvrdý, spíš pořádně epický. Takřka filmové orchestrace si říkají o nějaké obrazový materiál (nejlépe nějaký western). Nechybí ani hoblující riff nebo zajímavý zvuk kytar v závěru, konec skladby dobře graduje. Titulní píseň je chytlavá a představuje typické Septicflesh. Refrén jen tak z hlavy nedostanete, stejně jako šikovně využitý dětský sbor. „Psychohistory“ představuje jednu z nejtvrdších položek kapely za hodně dlouhou dobu. Death metalový výplach, jak se patří.
Krátká stopáž sice možná zklame, ale díky ní je „Modern Primitive“ nesmírně intenzivní a energické album, které si po dohrání budete chtít pustit znovu anebo se na něj budete pokaždé těšit. Lyrické téma alba je prosté - lidský úpadek. To, jak naše společnost jde do háje. Texty jsou poměrně stručné, jednoduché, ale to nic neubírá na jejich údernosti a naléhavosti.
Septicflesh se nesnaží hledat nové hudební cesty, místo toho se soustředili na kvalitní songwriting. Deska nepostrádá dobré nápady, množství detailů a parádních momentů, které třeba odhalíte až později. Kapela působí velice energicky, za což může i větší orientace na death metal. Pečlivě zpracovné orchestrace jsou přesto nesmírně důležité.„Modern Primitive“ je bez přehánění vynikající deska, dosahující na špičku diskografie kapely.
|
