Je to trochu paradox. Byť v textu skladby „Navar“ zazní konstatování „... světu už dal, co měl dát …Navar!“, přichází třináct let po ukončení činnosti kapela Navar aktuálně s novým albem „Návrat havranů“, kterým zjevně naznačuje, že ještě stále má v zásobě něco, co může světu dát. O tom, jak se zrodila myšlenka na nové album, jak probíhala jeho tvorba, i o tom, zda může přijít i další budoucí kapitola Navaru, vypráví frontman Jiří Rain.
Navar jsi před třinácti lety uložil k ledu a založil jsi Sebastien. Ti jsou hodně vidět, takže co bylo impulsem k probuzení Navaru?
Impulzem pro mě bylo neuvěřitelné zjištění, že už uběhlo dvacet let od založení Navaru a od našeho prvního eponymního CDčka. Nebýt ale Covidu a s ním spojeného pozastavení kulturního života, neměl bych nejspíš čas hlouběji se nad tím zamyslet a album „Návrat havranů“ by možná nikdy nevzniklo. Vzhledem k situaci jsem však měl dostatek prostoru na bilancování, takže jsem prolistoval tři staré bloky s písničkami z let 1998-2008 a našel spoustu nápadů, které si zasloužily oživit.
Jak na tvůj nápad reagovali bývalí spoluhráči, bylo náročné je přesvědčit ke spolupráci nebo ses setkal jen s nadšenou odezvou?
Reakce byly od začátku nadšené, což mi udělalo obrovskou radost. Navar byl taková naše hudební „Alma Mater“ a moc rádi na něj všichni vzpomínáme. Můj první nápad ale nebyl nijak megalomanský – chtěl jsem pouze natočit singl, kterým bychom připomněli navarácké výročí a udělali radost sobě a snad i původním fanouškům. Nakonec jsme se ale nedokázali domluvit, která jedna skladba by to měla být. Náš seznam potenciálních „kandidátů“ se pořád rozrůstal a zastavil se až u čísla 13!. (smích)
Bylo od začátku jasné, že návrat bude v sestavě, která album nahrála, neuvažoval jsi i o dalších muzikantech, kteří Navarem v průběhu let prošli?
Oslovil jsem úplně všechny, ale většina mých bývalých spoluhráčů se už dlouhou řadu let hudbě nevěnuje. Aktivním muzikantem zůstal jen náš původní bubeník Petr Mori (dnes je snad u Hudby Hradní stráže), basák Bart (Alkehol, Törr, Promile), kytarista Julian (Česko hledá Superstar, ex-Sabrage) a já (Sebastien, ex-Citron, ex-Kreyson, ex-Láďa Křížek akusticky). Za základní sestavu jsem ale automaticky považoval partu, která natočila EP „Proti všem“ (2004) a dosud nejlepší album Navaru „1621“ (2005) – tedy: Jan „Bart“ Bartoš, Ondřej Pecina, Radek Rain, Jakub Komárek a moje maličkost. V této sestavě jsme už v roce 2014 odehráli vzpomínkový koncert Navaru v pardubické Hobé Music Hall. Tehdy nás doplnil ještě historicky poslední navarácký basák Zdeněk Blažek (ex-Deem). Tentokrát se ale z projektu omluvil.
A jak probíhalo samotné nahrávání, fungovala vaše vzájemná spolupráce tak jako před lety?
Do stejné řeky vstoupit bohužel už nelze. Každý z nás žije v jiném městě, máme různé pracovní i rodinné „rytmy“, a tak jen domluva termínu společného focení zabrala několik měsíců. (smích) „Živě“ jsme ale diskutovali na našem obnoveném chatu na Messengeru, který se stal hlavním komunikátorem kapely. Album tak vznikalo zejména v našich domácích studiích. Bicí a klávesy jsme pak natočili v domovském studiu Sebastien – Dark Chamber Sounds Petra Skaly v Úpici – a o finální mix a mastering se mistrovsky postaral můj dlouholetý kamarád a bývalý kreysoňácký spoluhráč Roland Grapow (Masterplan, ex-Helloween). Do práce nám navíc loni v prosinci zasáhl Covid. Tři týdny jsem proležel s pěkně nepříjemnou „Deltou“, špatně se mi dýchalo a dost dlouho jsem se z toho oklepával. Onemocněl jsem navíc ve chvíli, kdy jsem potřeboval dozpívat své vokály, takže jsem bohužel sám takhle zkomplikoval a oddálil dokončení alba. Naštěstí se nakonec vše podařilo k naší maximální spokojenosti…
Setlist alba se zcela vyhýbá skladbám z vašeho alba „1621“. Není to škoda, když slyšíš aktuální zvuk nahrávky?
Z aktuálního zvuku jsem sice naprosto nadšený, ale setlist „Návratu havranů“ se záměrně vyhýbá všemu, co jsme už s Navarem natočili. Nechtěli jsme opravovat minulost, cílem nahrávky bylo zaznamenat nápady, na které se v dobách aktivního působení kapely nedostalo a nestihli jsme je studiově zaznamenat. Takových skladeb máme pořád ještě v archivu několik desítek, takže nebylo třeba přepracovávat již natočené songy… Navíc, i když album „1621“ trpí mnoha „hříchy mládí“, má své zvláštní kouzlo, které bychom dnes už asi nenapodobili.
Měl jsi snahu dostat na desku nějakou dávnou nostalgii nebo bylo jasné, že i staré skladby budeš chtít dostat do současného soundu?
Chtěl jsem Navar na první poslech co nejvíc odlišit od Sebastien, takže bylo jasné, že se bude stavět hlavně na hřmících kytarách. Kromě Ondrovy akustické kytary ve skladbě „Černá růže“ jsem všechny kytary na albu natočil já. Snažil jsem se tedy maximálně přiblížit našemu tehdejšímu kytarovému cítění, kdy jsme zejména sóla a melodie často hráli ve dvouhlasých harmoniích. Samozřejmě jsem ale zúročil i dvacet let muzikantských zkušeností, hlavně při práci s tónem a celkově v aranžích. Ve výsledku tedy cítím obojí – nostalgii i současnost.
Musím říct, že coby pamětník a fanoušek debutového alba Navaru jsem byl aktuálním výrazem kapely docela zaskočen, byť postupně určité paralely a spojitosti na světlo začaly vylézat. V čem vidíš největší propojení mezi starou a novou tváří kapely?
Vlastně všechny nápady, které se teď na novém albu objevují, v nějaké formě pocházejí z navarácké doby. Nejstarší skladbou je „2050“ – tu jsem napsal v roce 1999 a hráli jsme ji už s mou první kapelou Calypso. Na druhé straně pak stojí song „Pod křídly lva“ – refrén jsem našel napsaný na dobovém cáru papíru, ale zbytek textu + melodie sloky a bridge jsou úplně nové. Když teď „Návrat havranů“ poslouchám, slyším na něm typicky navaráckou melodiku, energii a hudební vymazlenost. Zahrát ty skladby totiž není vůbec jednoduché. Nakonec to celé působí tak přirozeně, jakoby těch sedmnáct let mezi alby Navaru najednou prostě zmizelo. V podstatě můžu říct, že přesně takhle jsme si už tehdy přáli znít…
Podle jakého klíče jsi vybíral hosty, kteří se na albu představují?
Chtěl jsem na album pozvat hlavně zpěváky, kteří také pocházejí z východních Čech a mají s Navarem něco společného. S Lubošem Suchánkem (Komunál) se známe dlouhé roky a skladba „Nejsou jako já“ mu, myslím, perfektně sedla. S Komunálním odpadem jsme jeli ve své době celou řadu koncertů a dali nám tehdy šanci představit se širšímu publiku. Ve sborech uslyšíte i ex-Navaráka Juliana Záhorovského. Ten nám pěvecky vypomáhal i na albu „1621“ a jsem moc rád, že jsme tuto tradici zachovali. Leona Šenková je fantastická zpěvačka, známá z Česko Slovenské Superstar a nazpívala s námi duet „Černej anděl“. Pochází z Přelouče a asi před dvanácti-třinácti lety jsme se potkali v porotě dvou ročníků pardubické soutěže kapel. Jediným hostem, který vybočuje z východočeského konceptu, je Ota Hereš (Alkehol, Törr). I s ním máme skvělé vztahy a Bart je jeho spoluhráčem, takže se spolupráce také přímo nabízela. Když jsem vymýšlel nové aranže pro skladbu „Navar“, hned se mi v bridgi vybavil Otův hlas. Jsem moc rád, že nám vyšel vstříc a přispěl svým skvělým chraplákem.
Nejvíc překvapivá je pro mě právě skladba „Navar“, která zní i díky Otovi Herešovi na Navar až „nepatřičně“ tvrdě? V které období byl Jiří Rain takový tvrďák?
(smích) Jiří Rain nebyl tvrďák asi nikdy, protože má rád lidi a je rád na světě. Jsem spíše kreativní snílek a vizionář, který umí jít tvrdě za svým cílem… Je ale tohle to pravé tvrďáctví? Nevím… (smích) „Navar“ je v aktuální podobě mixem skladby „Computer Killer“ (kterou jsem napsal v roce 2000, ovlivněný tehdejším velkým návratem Bruce Dickinsona do Iron Maiden na albu „Brave New World) a ústředního riffu songu „V Ležákách“ – ten jsem vytvořil a následně zahodil někdy v roce 2005. Český text jsem ale napsal až loni a měl podtrhovat příběh nového alba: Navar tu byl a zanechal odkaz, který si v sobě neseme dál. Aktuální otázkou na našem zmíněném kapelním chatu ale je: opravdu Navar „světu už dal, co měl dát“?
Na zcela opačném spektru vnímám píseň „Srdce krále“, kterou bych i přes tvrdší kabát bez váhání zařadil do portfolia Navaru, díky typické melodice i textu. Souhlasíš s tím, že tohle je skladba, která by dokonale zapadla na debutovém albu?
Naprosto souhlasím. Napsal jsem jí ještě na vysoké škole, kde jsem studoval svůj (po hudbě druhý) velký koníček – historii. Právě proto se historická témata tak často objevovala v textech Navaru. „Srdce krále“ je opravdu ta nejryzejší „navarovina“.
Když ses ponořil do navarovského archivu, na kterou ze skladeb jsi byl nejvíc hrdý?
To je pro mě momentálně strašně těžká otázka. Od alba zpravidla potřebuju minimálně roční odstup, abych ho dokázal poslouchat nezaujatě. Teď je to trochu jako přemýšlet, které ze svých dětí máš nejradši. (smích) Můžu ale říct, že mě velice potěšily např. „Tváře“, „Děti ulic“, nebo „Neboj se říct ne“. Moc mě bavilo znovu se do těch skladeb „dostávat“ a připomenout si svůj vlastní song-writing z doby před dvaceti lety. Velkou radost mám taky ze závěrečného „Návratu havranů“. Je to monument ve stylu mých milovaných Black Sabbath v období s Tony Martinem, se kterým jsem měl později to štěstí nazpívat duet… Navíc, N Á V R A T H A V R A N Ů je dokonalý anagram – obě slova obsahují všechna písmena slova N A V A R! Kruh se uzavřel.
Na albu se najdou i písně, které nemají daleko k filozofii Sebastien. Neuvažuješ o tom některou ze skladeb využít ve své současné kapele?
Samozřejmě mě to taky napadlo, ale se Sebastien máme momentálně nového kytaristu, fenomenálního Jirku Hába z Root, se kterým se potřebujeme sžít. Letos jedeme ještě s programem alba „Integrity“, které nám vyjde i na vinylu, hrajeme na Masters Of Rock, na Benátské, atd., a obávám se, že na vložení navaráckých skladeb do setu teď nebude prostor. Pokud by ale ostatní kluci chtěli, určitě bych se tomu nebránil…
Jak vidíš budoucnost Navaru, je album „Návrat havranů“ jednorázovou záležitostí nebo máš i nějakou další vizi? Uvažujete o byť jen příležitostném koncertování?
20.6. nám vyšlo u Smile Music album „Návrat havranů“ na CD v krásném digipacku. Máme v plánu vypustit ještě tři videoklipy. Všechny už jsou natočené, a právě teď se nacházejí ve střižně. Můžu prozradit, že už probíhají diskuse i na téma dalšího alba! Najít a zpracovat dalších deset až dvanáct písniček z našeho bohatého archivu by totiž neměl být žádný problém! Uvidíme ale, jaké budou reakce rockového lidu na naše aktuální dílko… Paradoxem je, že už jsme obdrželi asi deset koncertních nabídek pro Navar – i od slušně renomovaných festivalů – takže teď intenzivně přemýšlíme, jestli v roce 2023 přece jenom nevyrazit znovu i naživo. Stálo by to hodně úsilí, ale myslím, že už samotné nové album jasně ukázalo, že v případě Navaru stoprocentě platí známé: „nikdy neříkej nikdy“.
|
