Když avizujete, že všechny písně na albu jsou velmi osobního charakteru a vyprávějí příběhy z vašeho vlastního života, přičemž album nese název „Devil Inside“, trošku to svádí k domněnce, že život hlavní protagonistky je asi pěkná divočina a že se na albu bude odehrávat peklo. A ona přitom zpěvačka a hlavní autorka v řadách norských Confidential Astrid Klara Mjoen je sympatická holka se sytým hlasem, se zjevně silným vztahem k decentně uchopenému symfonickému metalu, a s talentem psát zpěvné, nepodbízivě zapamatovatelné skladby, kterých debutové album nabídne rovný tucet (a to, že jedna z nich je označena jako bonus, je čirá formalita).
Byť se reklamní háčky budou točit kolem hostování Jakea E. (Cyhra, ex-Amaranthe), pěvecké kolegyně Madeleine Liljestem (Eleine), či dvojice Jonah Weingarten (který vypomohl i se psaním skladeb) a Morten Gade Sorensen z Pyramaze, jsou celkem zbytečné. Confidential by svojí první albovou misi v pohodě ustáli i bez jejich přispění. Tohle tvrzení zdůrazní především oba duety – v „Salvation“ i v závěrečné „Black Angel“ oba hostující pěvci působí jako dobří sparingpartneři, kteří nejenže nemají potřebu zpěvačku Confidential zastínit, ale v podstatě jí umožňují dominovat a ještě více vyniknout. Nicméně Astrid zejména v lehce pompézní titulní skladbě, či v emotivní, jemné a skvěle rozkvétající „Queen Of The Dark“ (a vlastně na celém albu) svým přirozeně smyslným hlasem opakovaně dokazuje, že si napsala skladby stoprocentně na tělo. Ale nejen elegantně dominantním hlasem Confidential zaujmou. Sytě nazvučené pestré bicí (a můžete si pustit fantazii na špacír a doufat, že v momentě, kdy kapela uloví stálého bubeníka, že v tomto směru ještě povyroste), do celkově romantického vyznění ideálně nastavená kytara, která hladí i řeže, i vzdušná orchestrace vytvářejí velmi příjemný, nadýchaný celek, který, byť nehraje na žádné složitosti, se jen tak snadno neoposlouchá.
Pro ambiciózní Ad Infinitum (abychom se drželi kapel se ženou u mikrofonu) roste hodně silná konkurence. Dokonce ani fakt, že se téměř polovina alba odvíjí ve vláčnějším tempu, neubírá nic zásadního na celkové energii, byť většina živějších skladeb se do závitů ukládá o něco intenzivněji. Přirozenost a civilnost v podání Confidential jasně ukazují, že pro desku plnou dobrého symfonického metalu může být umělá načančanost úplně zbytečná, stačí emoce, silné melodie a jejich procítěné podání.
|
