Kdo zažil zatuchlá normalizační sedmdesátá léta v ČSSR a neměl dobré kamarády, co dokázali obstarat na páscích několikátou kopii kopie zahraničního alba, tak se musel spolehnout na gramodesky z místních hudebnin, anebo navštěvovat různá kulturní střediska ostatních socialistických států a tam se v hudebním oddělení probírat nahrávkami tamních skupin. Jednou z nejžádanějších kapel z bývalé NDR a možná vůbec nejpopulárnější rockovou skupinou „východního bloku“ byla pětice muzikantů, které všichni znali pod názvem Puhdys. Ta se hlavně v německy mluvících zemích těšila veliké oblibě, a ač ji někteří hateři po roce 1989 věštili rychlý pád do zapomnění pro určitou spjatost s minulým režimem, opak byl pravdou. Kapela dál plně fungovala až do roku 2016 a během své existence prodala přes dvacet milionů desek.
Na počátku sedmdesátých let měla Německá demokratická republika velké ekonomické problémy. Proto byl Moskvou v roce 1971 odstraněn z vedení kovaný a zuřivý komunista Walter Ulbricht a dosazen Erich Honecker. Ten se zpočátku snažil více zalíbit lidem a jako bývalý šéf svazáků (FDJ) i mládeži, která byla infikovaná erupcí rockové muziky na Západě. Proto na oko vyhlásil do té doby tvrdě potírané muzice podporu a dal kapelám prostor v rádiu i TV. Podmínkou však byla účast ne všemožných mírových festivalech a loajalita k režimu.
V té době již měla dva roky po přehrávkách lokálně známá kapela Puhdys z Oranienbergu, v jejíž řadách působilo ústřední duo kytaristů a zpěváků Dieter Birr a Dieter Hertrampf, klávesák Peter Mayer, rytmus za bicími udával Gunter Wosylus a baskytarista Harry Jeske. Zmiňovat otřepanou historku o vzniku jména podle počátečních jmen muzikantů by bylo snad zbytečné. Nebyli to žádní nováčci, měli za sebou spousty koncertů a působení v několika souborech. Po zábavách přehrávali cover songy Uriah Heep, Deep Purple či Rolling Stones. Kulturní uvolnění mělo za následek vystoupení v TV pořadu „Basar“. Pro tuto příležitost složený song „Türen öffnen sich zur Stadt“ (přesně v dikci proto hard rocku Uriah Heep a Deep Purple, ovlivněným psychedelií a progresivními formami rocku) rozpoutal po celém NDR hotové šílenství a obdiv ke kapele stoupal. Během následujících dvou let vydala několik povedených singlů a pár písniček se objevilo v kultovním filmu „Die Legende von Paul und Paula“, který, ač putoval po nějaké době do trezoru, shlédlo přes tři miliony diváků, a každý si muzikanty, kteří se ve filmu dokonce mihli v roli barové kapely, zapamatoval. Tak jak ve východním bloku bylo běžné, byl neustálý nedostatek valut a práva na slíbené západní hity „Spicks and Specks“ od Bee Gees a „Look Wot You Dun“ od Slade nebyly zakoupeny. Proto byly pro Puhdys složeny podobné songy, které posluchač po porovnání neměl problém identifikovat.
Souboru byla nabídnuta smlouva na první album za podmínek, že bude nazpíváno německy a nebudou v něm žádné politické narážky. To bylo dodrženo a tak se v roce 1974 na pultech gramoprodejen objevilo první bezejmenné elpíčko. Ač si získalo velikou oblibu, s odstupem času zní trochu nesourodě. Výbornou symfonickou baladu „Von der Liebe ein Lied“, pochodovou „Geh zu ihr“ s tubou a dobrem v aranžích, poloakustickou a většinou jen s klavírním doprovodem „ Wenn ein Mensch lebt“ napsal pro výše zmíněný film skladatel filmové muziky Peter Gotthardt a jeho rukopis se logicky lišil od hard rockově pojatých skladeb s prvky kraut rocku, s nimiž přišli členové kapely. V nich se mísily vlivy Uriah Heep a Can. Takto lze označit songy „Vineta“, „Türen offnen sich zur Stadt“, mega hit „Ikarus“ a „Zeiten und Weiten“. Zbytek alba byl doplněn dvěma pop rockově rozjuchanými a méně výraznými kousky „Mann im Mond“ a „Sommernacht“ a povinnou festivalovou úlitbu režimu „Vorn is das Light“.
Ač stylově trochu guláš, album se stalo velkým trhákem a v podstatě prvním rockovým albem v NDR. Charismatický zjev muzikantů, připomínající západní rockové desperáty a přitvrzené aranže v živém provedení sjednotily sound písní a již tehdy se formovaly poznávací znaky kapely – Birrův hluboko položený sexy basový chraplák, mísený s kontrastně vysokým ječákem Hertrampfa a výrazné Meyerovy klávesy. Velikou devizou souboru se stala i spolupráce s jedním z nejlepších básníků v zemi - Wolfgangem Tilgnerem, který později napsal většinu na míru vytvořených textů…
|
