Desky Puhdys se výborně prodávaly, posluchačská základna se neustále zvětšovala, náklad prvních nahrávek byl vyprodán, popřípadě se z druhé ruky nabízel za vyšší cenu. Proto vydavatelská firma Amiga přišla s nápadem vydat výběr toho nejlepšího pod názvem „Die Grosse Erfolge“. Na něm bylo zajímavé jen to, že obsahovalo na velké desce nezveřejněný úspěšný song „Erinnerung“ a vůbec jeden z největších hitů Puhdys – folk rockovou „Alt wie ein Baum“, které byly dříve vydány jen na singlu. Dramaturgicky bylo album postaveno především na folk rockově laděné tvorbě, okořeněné dvěma hard rockovými skladbami. V tomto celku poněkud nepatřičně působí závěrečná psychedelicky hard rocková jízda „Ikarus“.
Z tohoto období existují i skvělé záznamy koncertů, jasně dokumentující atmosféru v rozděleném Německu. Na východě natočený na obrovském náměstí v Halle na playback, a druhý z kapitalistické ciziny, kde kapela vystoupila v pořadu Musicladen Radia Bremen. Ten byl vydán na DVD v roce 2001 dokonce s prostorovým zvukem a lze jej plně doporučit. Kapela oblékla songy do drsnějšího kabátku a bubeník Gunter Wosylus se v rozšířené verzi songu „Wie ein Pfeil“ získal návštěvníky famózním bubenickým sólem. Aby toho nebylo málo, během turné po SSSR zvládají Puhdys natočit jakýsi průřez dosavadní tvorbou, neboť Sověti se nechtěli zaobírat vyřizováním licencí na již vydaná alba. Dnes je album nazvané „Пудис“ milou raritou ve fandovských sbírkách a bylo dokonce remasterováno. Nahrávky se od originálu liší, ale až taková tragédie, jakou bychom od ruských studiových molodců očekávali, to zas není.
Na živých vystoupeních mezi své písně občas Puhdys zařadili nějakou rock` n` rollovou klasiku, na kterou publikum velmi příznivě reagovalo. Proto padl návrh natočit celou desku podobně laděných songů. Nikdo z cenzorů neprotestoval ani proti zakázané angličtině, což byl fenomenální úspěch. Ruku na srdce, dovede si někdo představit rock`n`roll nazpívaný v němčině? Byla by z toho pravděpodobně fraška typu Ivo Pešáka a jeho Rockecu. Texty songů „Jan Hodný“ a „Vysoké Mýto“ se dávno staly legendou.
Kapela si vybrala své oblíbené songy, problém však byl s texty, které jim nikdo neposkytl, proto znalci poukazují na mnoho nepřesností a nesrozumitelná slova. Tak to chodilo a když náhodou v zahraničí muzikanti potkali Chucka Berryho a žádali jej o originál verzi textu, ten je poslal do háje s vysvětlením, že si ho nepamatuje...
Nakonec dali dohromady čtrnáct písní, které oblékli do „Puhdys“ aranží. Nahrávky znějí moderněji, nemají plechový zvuk jako originály, hutnější zvuk skladbám sluší. Najdeme tu ostřejší kousky „ Long Tall Sally / Party / Rock And Roll Music“ nebo „Hound Dog“ a téměř hard rockově přitvrzenou „Good Golly Miss Molly“. Některé skladby jsou oproti originálům tanečně živočišnější – např. „ I Need Your Love Tonight“, „Do You Want To Dance“, nebo „Sheila“, kterou klávesák Peter Mayer oživoval na koncertech hrou na další perkuse.
Po vydání se strhla mela, kterou čekal málokdo. Deska byla okamžitě vyprodána a stal se z ní věrný průvodce mnoha domácích mejdanů. Následný rok ji v licenci vydali v NSR a v mnoha dalších státech. I u nás Olympic na konci roku 1977 rychle přispěchal s koncerty složenými z klasik tohoto žánru, Supraphonu se však do vydání takto laděného alba moc nechtělo a až v roce 1980 vydal EP s několika peckami. Puhdys perfektně vystihli dobu – v NDR i v dalších socialistických státech album podobného stylu chybělo a tak se jej prodalo dle různých rozcházejících se zdrojů mezi milionem až milionem a půl….
|
