Nic není jako dřív…, tak zní úvodní vypravěčova slova na cestovatelsko-záchranné misi pod názvem „Mankind`s Odyssey“, se kterou se po dvou předchozích kraťasech poprvé v rámci řadového alba hlásí varšavská družina Aquilla. Jenže v tomto případě vzletný slogan paradoxně neplatí. Aquilla se bez jakékoliv zkratky vrací přímo do osmdesátých let. Pustíte-li se do retro muziky, je to trochu dvojsečná zbraň. Máte výhodu v tom, že už je všechno vymyšleno, zahráno a nalajnováno, jenže se stavíte do řady s těmi, kteří už mají svoje zásluhy vydobyté, takže každá chyba je díky možnému srovnání jasně vidět, a hlavně, dosáhnout na autentický šmak doby může být velmi obtížné. Když se vám tohle povedete, máte na půl vyhráno. A Aquilla nejenže dává dokonale vzpomenout na zlatá osmdesátá léta a na šťavnaté naháněčky, v nichž pevný heavy metalový základ poháněla speedová divokost, navíc to dělá s takovým zápalem a uvěřitelností, že se „Mankind`s Odyssey“ stává parádně žhavou a přesně mířenou střelou.
Pro ty, kteří sledují Aquillu po celou dobu jejich šestileté existence, může být trochu zklamáním fakt, že do aktuální třičtvrtěhodinové smršti je třeba započítat upovídané intro, zklidňující elektronické outro, titulní skladbu předchozího EP a předělávku písně „Zero“, která kapelu provází od dob jejích počátků. Zbývá tak pouhých šest nových položek, ale za ně jednoznačně patří klobouk dolů. Klokotavá rytmika, barevný zpěv s dominantním, krásně klišovitým ječákem, rychlé riffy, nekomplikovaná melodika, jasný refrénový slogan, rychloprsté kytarové sólo, přehledně namíchaný zvuk a přímočarost, v ní6 se snoubí určitá autorská naivita osmdesátých let s pulsující živelnou energií, to je charakteristika nejen úvodní „Arrival“, ale i základu, na němž je postavená celá deska. Když se kapele ještě navíc podaří tenhle korpus obratně vygradovat jako v „Pathfinder“, nebo nasadit v „Intersection“ nakažlivě vlezlý slogan, který si budete pamatovat navždy (a nemalý podíl na tom má až jedovatá fistulka), je jasné, v čem jsou nejsilnější zbraně Aquilly. Nicméně i „Scarlet Skies“, v níž kapela trochu ubere z dravosti a přednost dostane melodičnost, deklaruje, že ani v atmosféričtějších věcech se Aquilla neztratí.
I když Aquilla doporučuje nasměrovat pozornost na koncept nahrávky, propojený vyprávěním o osvědčeném futuristickém příběhu lidstva, které opustilo Zemi a vydalo se na cestu do neznáma, aby našlo nové místo k životu, je to v tomto případě jen příjemný a dobře soudržný bonus navíc. I bez něj by Aquilla stála pevně na nohou, a daleko podstatnější než námět výletu pro nalezení spokojené budoucnosti je fakt, že kapela velmi přesvědčivě a uvěřitelně zvládla svůj výlet do hudební minulosti. Příznivci osmdesátkových příchutí ve stylu Scanner, či Skull Fist nemají nad čím váhat.
|
