Po vydání tři roky starého alba „The Beast Inside“ to vypadalo, že německým Dawn Of Destiny v rámci delší pauzy trochu dochází dech. Svá první tři alba vypustili bochumští melodici do světa během tří let, po následné tříleté pauze přišla v obdobné kadenci další vlna tří desek, a Dawn Of Destiny si stále udržovali svůj poměrně typický výraz i dostatečnou kvalitu. Tříletý odpočinek před „The Beast Inside“ však s kartami trochu zamíchal a Dawn Of Destiny poprvé na albovém zápisu ztratili jistotu a glanc. O zajímavé motivy sice nebyla nouze, narůstající snaha o variabilitu a pestrost však docela rozbila kompaktnost desky, a byť v jednotlivostech album fungovalo, jako celek působilo rozháraně a nesoudržně. Pod další tříletou pauzu se sice podepsal kovid, ale tentokrát je možné s potěšením konstatovat, že Dawn Of Destiny našli cestu ze slepé ulice. A to navzdory tomu, že z hlediska odvážnosti došli (v rámci žánru) na aktuálním „Of Silence“ dál než minule. Jako by návrat kytaristy Veitha Offenbächera, který se na svůj post vrátil po sedmileté pauze, zažehl správnou jiskru.
Mnohé prozradí už fakt, že na úvod nasadí Dawn Of Destiny nejdelší skladbu, která je navíc jednou z nejbarevnějších položek. Mluvit o progresivním přístupu je v souvislosti s touto kapelou ještě brzy, ale bavíme se o spolku, u něhož melodie bývaly přece jen zásadnější zbraní než dramatičnost, dějovost a košatost vyprávění, byť i tato složka měla své důležité postavení. V otvírací „We Are Your Voice“ není problém si představit její provedení v rámci divadelních kulis, teatrálnosti, děje, náladových zvratů i potenciálních charakterů na to má dostatek. Je to smělý úvod, který však funguje. A pokud by vás svojí určitou složitostí úvodní skladba nepřesvědčila, následná hrubá a napínavá „Judas In Me“ s podobně spolehlivě kočírovanou rozmanitostí dílo s úspěchem dokoná. Překvapivě příjemný závan gotiky v „Childhood“ vnese na desku hostovská účast Chrise Harmse (Lord Of The Lost), dravá a přímočará „Say My Name“ parádně přichystá půdu pro první z vrcholů – „White Mystery“ dokonale využije všechny předchozí zbraně, přidá středověkem načichlý sborový nápěv a řezavou kytaru, a byť pak z dramatu sklouzne k tradičnější melodičnosti, díky přesvědčivému vokálu Jeanette Scherff a rafinovaným klapkám svůj lesk bez poskvrnky udrží.
V další části alba jako by Dawn Of Destiny víc mysleli na konzervativnější posluchače, což po předchozí dramatické vlně působí zbytečně obyčejně. Sladký cajdáček „Little Flower“, marná snaha vytěžit vlastními silami něco víc z gotického oparu v „Burning Heart“, zpívánkovitě pozitivní „Silence“, i vlažnější „Run“ tak zaostávají za zbytkem alba, byť pro zamýšlenou rozmanitost do celkového vzorce zapadají. Naštěstí mají Dawn Of Destiny v záloze ještě žolíka, navazujícího na silnou formu z první poloviny alba – strhující „Inner Voice“ s temnou, výhružnou náladou a povědomou melodií znovu připomene přesvědčivou muzikálovost, se kterou kapela velmi obratně zachází, závěrečná „This Is Our Legacy“ s šantánovým piánem, trochu pitvořivým zpěvem, rozmávaným refrénem a chytlavou melodií funguje jako povedená tečka za velmi vydařeným albem.
Z toho, co podkopávalo nohy kapele na minulé desce, se na „Of Silence“ podařilo udělat hlavní magnet, který mají Dawn Of Destiny tentokrát pevně v rukou. Rozmanitost, melodičnost a smysl pro drama tvoří spolehlivě funkční celek, který z aktuálního alba dělá jednu z nejsilnějších položek v diskografii Dawn Of Destiny.
|
