Sobota:
Páteční deštivé počasí vystřídalo v sobotu až nepříjemné horko. To zřejmě dolehlo i na fanoušky Death Angel, protože jejich reakce na vystoupení americké thrash metalové legendy byla poněkud vlažná. Možná se na tom podepsal i mizerný zvuk, ale kapela nedokázala vizovické publikum strhnout.
Německé Axxis organizátoři povolali na poslední chvíli a dobře udělali. Zpěvák Bernhard Weiss je rozený showman a i když za poslední roky viditelně přibral na hmotnosti, stále na pódiu řádí jak o život. Nechybělo ani tradiční čtení českých frází z papíru. Spokojené obecenstvo s kapelou zpívalo všechny její chytlavé popěvky a odměnilo ji zaslouženým potleskem.
Veselá pirátská parta Alestorm u nás moc často nehraje, takže nedočkavých fanoušků na ni zde čekalo hodně. Kapela ze začátku bojovala se špatným zvukem, ale naštěstí se tento problém podařilo celkem rychle vyřešit. Skoti sebou přivezli obří nafukovací kachnu, která zabrala skoro třetinu prostoru na pódiu. Také diváci přišli vybaveni spoustou nafukovacích rekvizit, a tak v kotli pod pódiem létalo vzduchem všechno možné (včetně bot). Kapela nasadila nekompromisní tempo a sázela jeden hit za druhým, z nového alba „Seventh Rum of a Seventh Rum“ se hrálo jen minimálně. Publikum překvapilo dokonalou znalostí textů (což u nečesky zpívajících kapel je v našich končinách věc nevídaná) a sborově odzpívalo refrény písní „Mexico“, „The Sunk´n Norwegian“, „Shipwrecked“, „Alestorm“, předělávku tanečního hitu „Hangover“, závěrečné „Drink“ a „Pirate Metal Drinking Crew“. Na samotný závěr veselí Skoti ještě přihodili kratičké legrácky „Fucked with an Anchor“ a „Shit Boat (No Fans)“ a nebylo pochyb, kdo je králem letošního ročníku Masters of rock.
Krátce po desáté večerní se pohyb v areálu vizovické likérky značně ztížil. Nebylo zde k hnutí. Celý prostor pod pódiem byl zaplněný až do posledního milimetru a všichni napjatě čekali na největší hvězdu letošního ročníku (a v podstatě na největší hvězdu v dějinách Masters Of Rock vůbec). Judas Priest měli skvěle udělanou scénu. Vše bylo laděno do industriálního prostředí. Kapela napochodovala na pódium za doprovodu intra v podobě „War Pigs“ od Black Sabbath. Jejich koncert měl vše, co člověk od vystoupení velké kapely očekává.
Britská pětice předvedla klasický průřez tvorbou, nechyběly ani skladby z aktuálního alba „Firepower“. Rob Halford má své největší pěvecké chvíle již dávno za sebou, ale přesto si s většinou skladeb poradil se ctí (tedy až na „You ´ve Got Another Thing Comin´“, ta byla spíše odříkaná než odzpívaná). Občas si Metalový bůh vypomohl nějakým efektem, ale myslím, že se nenašel nikdo, komu by to vadilo. Na závěr Judasové vypálili pecky, které dávno patří do zlatého fondu rockové hudby, „Painkiller“ (uvedenou bubeníkem Scottem Travisem), „Electric Eye“ (včetně intra "The Hellion"), „Hell Bent For Leather“ (při které Halford přijel na stage na motorce), „Breaking the Law“ a „Living After Midnight“, tou britská heavy metalová legenda své fantastické vystoupení ukončila.
Neděle:
Poslední den vizovického festivalu jsem zahájil zhlédnutím odpoledního vystoupení Arakainu. Kapela s novou tváří v sestavě, baskytaristou Markem Loučkou, předvedla klasický průřez tvorbou, přičemž došlo i na méně hrané pecky „Kyborg“ nebo „Strážci času“. Kapela dostala k dispozici pouze padesát minut, takže nestihla zahrát ani nejzásadnější hity, ale i tak bylo vystoupení Arakainu příjemné a přes brzkou odpolední hodinu se na něj přišlo podívat nemálo lidí.
Potom, co se setmělo, vpadli na póium američtí thrasheři Testament. Do kapely se letos vrátila bubenická legenda Dave Lombardo (Suicidal Tendencies, ex- Slayer) a člověk nevěděl, koho dřív sledovat, jestli uznávaného mistra dvou kopáků nebo raději sekernické duo Skolnick/Peterson, které se předhánělo v kytarových sólech. Ve skvělé formě byl i frontman Chuck Billy. Kapela předvedla povedené vystoupení a od obecenstva sklidila zasloužené ovace.
Festivalový program uzavírali Nightwish. Finské hvězdy už na Masters Of Rock vystupovali několikrát a jejich show byla pokaždé jiná. Tentokrát přišli se scénou, které dominovaly tři obří obrazovky a v přední části pódia šlehaly plameny. Zvuk měla kapela výborný, jen v některých okamžicích nebyla téměř vůbec slyšet kytara, což s největší pravděpodobností byl záměr (nikoliv chyba zvukaře). Hlas Marca Hietaly citelně chyběl. Jeho party si rozdělili Floor Jansen a Troy Donockley, ale nebylo to ono. Playlist měla finská šestice pěkně vyvážený. Nezapomnělo se na skladby ze stále aktuálního alba "Human. :II: Nature.", ani na prastaré fláky z dob, kdy za mikrofonem stála Tarja Turunen, obzvláště potěšily "Dark Chest of Wonders" a balada "Sleeping Sun". Největší divácký ohlas sklidily provařené hity "Élan", "I Want My Tears Back", "Storytime" a samozřejmě "Nemo", na závěr kapela zahrála lehce zkrácenou verzi skladby "The Greatest Show on Earth". Nightwish předvedli výkon, který je hodný opravdového festivalového headlinera. Publikum mělo o důvod víc opouštět areál Vizovické likérky s dobrou náladou.
Letošní ročník Masters Of Rock opět ukázal, že festival po právu patří mezi největší akce svého druhu v Evropě. Obrovská pochvala a zároveň díky patří organizátorům nejen za to, že to po nepříjemných covidových časech rovnou nezabalili, ale i za to, že mají stále snahu festival vylepšovat a myslí především na pohodlí návštěvníků. Novinka v podobě dvou velkých obrazovek po stranách pódia potěšila snad úplně každého, stejně jako minimální fronty u občerstvení. Po dvou letech absence, zapříčiněné covidovým šílenstvím, jsme opět měli možnost vychutnat si skvělou festivalovou atmosféru a zažít několik nezapomenutelných vystoupení.
|
