Nahrávka, na kterou se čekalo dlouhých jedenáct let. I tak by se dala označit deska, o které valná většina fanoušku amerických melodiků Journey pochybovala, že ještě vůbec vyjde. Tato zpráva je o to potěšitelnější, když vidíme, že spolu vydržela i hlavní staronová trojice muzikantů Schonn, Cain, Pineda, ke kterým se znovu přidal (sice až po dokončení nahrávání) bubeník Deen Castronovo, jenž nazpíval alespoň jednu píseň. Poslední sestava Journey, která nahrála fantastické desky "Revelation" a "Eclipse". Na obou se tehdy představil nováček za mikrofonem Arnel Pineda, který nejen že plně nahradil odešlého Steva Augeriho, ale na milimetrový dostřel se přiblížil vždy krutě nedostižnému Stevu Perrymu. Jediným chybějícím mužem je dlouholetý basák Ross Valory, kterého na desce zastupuje Randy Jackson.
Letošní deska byla pojmenovaná :Freedom: a je to už patnáctá nahrávka, vyprodukovaná Journey, kteří vždy platili za bytelné melodiky a bořitele především amerických hitparád. Když se kdysi dávno Neal Schon odtrhl od Carlose Santany, jeho první nahrávky silně koketovaly s jazzem a fusion. S měnícím se klimatem na hudební mapě čapl příležitost za pačesy, angažoval do nové doby přesně zapadajícího zpěváka a vydal se vstříc obrovské slávě, která na sebe nenechala dlouho čekat. Soft rockové nahrávky z konce sedmdesátých let a první poloviny let osmdesátých vynesly kapelu na rockový Olymp. Dnes je doba sice diametrálně odlišná, ale Journey pořád hrají přístupnou melodickou hudbu pro masy, ve které je zapamatovatelný refrén alfou a omegou celé skladby.
V posledních několika letech se více pozornosti než na novou hudbu upřelo na několik soudních sporů mezi současnými a minulými členy kapely. Bývalí členové Ross Valory (baskytara) a Steve Smith (bicí) byli vyhozeni lídrem Nealem Schonem a jeho věrným spolubojovníkem Jonathanem Cainem, což vedlo k soudnímu procesu a nakonec ke smírnému urovnání mezi zúčastněnými stranami. Valory a Smith byli nahrazeni baskytaristou Randy Jacksonem (už v roce 1986 byl členem kapely a podílel se na albu "Raised On Radio") a bubenickou extratřídou Naradou Michaelem Waldenem. Jackson, stejně jako Walden, nyní skupinu znovu opustil, ale až po dokončení nahrávky.
Nábízí se otázka - dostanou fanoušci s novinkou "Freedom" to, co od kapely požadují? Po jedenácti letech ticha (nejdelším období mezi jednotlivými návštěvami studia), obsahuje deska rovných patnáct skladeb. Taková porce muziky na jednom albu je ošidná, jde hlavně o to, aby kvantita nepřevyšovala kvalitu. A i když nejsou všechny písně na "Freedom" stejně silné jako ostatní, jedno je podstatné. Deska se mimořádně povedla. Journey stále dokáží napsat a přehrát vynikající skladby, které vám poskytnou hřejivý a pohodlný pocit uvnitř těla. Není to tak, že by se kapela nějak dramaticky změnila. Drží se svého brilantního melodického rocku v blízkém prostředí AOR, kde je skutečným mistrem svého řemesla.
Kapela se rozhodla před vydáním desky vypustit do světa pár singlů, a tak měl posluchač vcelku ucelenou představu, jak bude nová nahrávka znít. Vše začíná otvírákem Together We Run, což je melodická pecka ve středním tempu, která má všechny atributy slavných Journey. Typické klávesy Jonathana Caina, melodické sólo Neala Schona a super zpěv Arnela Pinedy, nacházejícího se znovu ve vrcholné formě. "Dont Give Up On Us" začíná podobně jako starý hit "Separate Ways", ale chybí jí větší tah na bránu a hitovější ambice. Tady se trochu kopírovalo a výsledek se až tak nepovedl. Dodat písni na tempu, šlo by jistě o záslužnou věc. To "You Got The Best Of Me" jede v linii předchozích dvou alb a tady se uhodilo do samotného středu. Kombinace starých a nových Journey vychází na výbornou a spolu s trefným refrénem jde o slibně hitovou položku. Mezi výrazná čísla musíme zařadit svižný rokec "The Way We Used To Be", v němž se zalíbí pozvolný cválavý rytmus, ozdobený Nealovými sóly a vyhrávkami, které nacházejí živnou půdu v razantním bicím podkladu. Singlovka "Let It Rain" přidává na dramatu a Arnelův vokál doznává patetickou příchuť. Song se pomalu plíží vpřed, ale krášlící aranžerské ozdůbky nemají chybu a položka se tak řadí k těm zajímavějším a lepším. K vrcholným porcím melody AOR rocku patří song "United We Stand". Další ze šťavnatých pop rockových tracků, s vynikajícím Cainem a brilantně nápaditou melodikou, kde kdyby se přidalo krapet na energii..., ale ruku na srdce, kolik je některým hudebníkům vlastně roků?
Journey se povedl téměř husarský kousek. Po desítkách let na hudební scéně a ve značně pokročilém muzikantském věku vydat desku, která se znovu zapíše mezi výrazně lepší položky rozsáhlého portfolia. Nápaditá a znovu značně hitová kolekce patnácti skladeb si svou náplní rázně říká o to, abyste jí dali patřičnou šanci. Pokud vyznáváte melodický rockový styl, kterým se kapela dlouhá léta spolehlivě prezentuje, nebudete litovat.
|
