Povedlo se! Křikloun Stefan Zörner se v rámci jedné kapely poprvé ve své poměrně dlouhé kariéře (již v roce 1996 byl podepsán pod debutem power progresivců Lanfear) dopracoval ke třetímu albu. Stalo se tak v rámci kapely Reternity, jejíž první dvě alba, zejména pak předloňské „A Test Of Shadows“, si o pozornost řekla hodně důrazným způsobem. Jenže to, že v rámci jedné kapely dojde už na třetí album, pro Stefana Zörnera neznamená, že by se mělo zůstat stát na místě, zachovávat si stále stejnou tvář, či opisovat z úspěšně použitých vzorců. Nenuceně charismatický hlas frontmana a přístupná melodika zůstává, ale pro chuťové přísady se sáhlo opět do jiných přihrádek, což při příznivce Reternity možná bude trochu otřes. Ale jen do chvíle, než si nechají poměrně intenzivní, lehce strachopudné a z dosavadních nahrávek Reternity nejmoderněji pojaté album „Cosmic Dreams“ zažrat pod kůži.
Nelze říct, že by nahrávce přímo dominovaly samply, zkreslený vokál a jakási všudypřítomná příchuť sci-fi, ale jsou to zásadní elementy, které posunují výraz kapely do trochu jiné sféry, byť se stále držíme v rámci melodického metalu. S těmito složkami koresponduje i textová náplň, vyprávějící o pátrání po novém domově ve vesmíru, chladu hvězd a sílícím chladu mezi lidmi. Chladně působí v základu i většina skladeb – úvodní „Building Better Worlds“ se přes nakřáplé riffy, adrenalinové samply a dobrou melodii docela nátlakově a provokativně cpe do hlavy, jelikož však jde o ne zcela snadnou cestu k srdci dosavadních fanoušků, jedovatost v duchu Alice Coopera v plíživém vrcholu kolekce „Untamed Hearts“ s emotivním kytarovým sólem by mohla představovat ideální most od starých Reternity k jejich aktuální podobě. S „Blietzwerfer blues“ se Zörner proštěká téměř až k nu-metalu, v kousavé „Only Scars Remain“ Stefan přibrousí hlasivky a jeho kytarová úderka seká riffy až s thrashovým důrazem, což v kombinaci se silnou melodií vynese Reternity k dalšímu vrcholu alba, nejemotivnější moment vytáhne kapela v dramatické „The Narrow Sleep“, s důležitým vkladem kláves, vyhroceným, až kakofonickým kytarovým sólem a výhružně kolabujícím proplétáním hlasů, z níž tragičnost sálá na všechny strany. Klidný ocásek s akustickou kytarou a němčinou „My Reternity“ je potvrzením toho, že Reternity dokáží s hudebními barvami zacházet vskutku rozmanitě, účelně a nápaditě.
Jak říkají promo materiály – je to heavy metal, thrash, doom, prog, death nebo nu metal? Koho to zajímá! Podstatné je, že Reternity nestojí na místě a s „Cosmic Dreams“ přinesli sice asi nejhůř přístupné, ale zato své nejbarevnější, nejdramatičtější a nejzajímavější album.
|
