Hudba české kapely Perseus není něčím, co by mě zaháčkovalo na první dobrou. Hhrubozrnný hlas frontmana Miroslava Spilky a temně zastřená aura nahrávky mě k dalším poslechům příliš nemotivovaly, několik výrazných melodických ostrůvků alba "Mor" ale nakonec zavdalo příčinu k trpělivosti. S každým opakovaným poslechem se pak ozýval vnitřní hlas, který mě za prvotní nedůvěru káral jako učitelka malého žáčka. Tohle album si zaslouží hodně věcí, jenom ne zbrklé odsouzení či rychlou kritiku.
V hudbě olomouckého sextetu vězí obrovská síla, která má základ ve zkušenostech a prozíravosti všech zúčastněných. Nejde jenom o postavu 61letého Spilky (Calibos), ale třeba fakt, že Moraváci přenechali mastering díla Jensi Bogrenovi, a zvuk i díky tomu do detailu splňuje asociace, které se vyrojí při četbě titulu alba. Zlověstnost, šedé obzory a dusivá atmosféra, to vše fošna "Mor" má a Perseus se tím automaticky vyčleňuje z množiny pozitivně či nezajímavě znějících powermetalových spolků. Tento žánr je však nutné hbitě doplnit o heavy metal, který je zde hodně citelný, přičemž někdy sympaticky připomene pozdně devadesátkový Arakain ("Karma"), a jindy - už méně sympaticky - ohrané postupy Iron Maiden ("Poslední soud"). Většinou jsou ale Perseus dostatečně osobití a nemají potřabu okukovat cizí vzory.
Úvodní titulka zacílí kostelní náladou s jemně se vzdouvající popovou linkou. Zanedlouho zahřmí instrumentální materie, jež vystřelí skladbu k epickým obzorům, které ozařují neoklasické perseidy a hlavně mocný Spilkův zpěv, připomínající průsečík mezi hlasy Michaela Kocába a Richarda Mastila (Hysteria). Power/heavy metal s bodavými ostny i vonnými květy, taková je nejen úvodní skladba, ale i navazující dvojice "Vizionář" a "Zbabělý tanec", která do nastolené hry vloží ozvuky dálného Orientu. Do výrazněji melodických vod vplují "Jáma a kyvadlo" a "Poslední soud" s působivě otevřenými refrény, mistrně stupňovaná píseň "V prachu hvězd", a v neposlední řadě i závěrečná kompozice "Sedmero krkavců". Ta v sobě ukrývá nejednu katarzi, v čele s výpravnou a mimořádně chytlavou prostřední pasáží. Pakliže jsem v úvodu mluvil o okamžitě vtahujících melodických ostrůvcích, měl jsem na mysli zejména tuto dokonalou autorskou plochu, ve které mimo jiné dostávají prostor hostující sboristé a jež musí uspokojit fanouškovské tábory od Rimortis až po Komunál. Olomoucká parta natočila velice vkusné album a obohatila tuzemskou scénu o cenný žánrový arktikl.
|
