Pár věcí nelze chilské zpěvačce Caterině Nix upřít – usilovnost, zarputilost a odvahu. Když ji před sedmi lety Frontiers Records spojili v projektu Chaos Magic s Timo Tolkkim, díky kytaristovu jménu bylo sice o pozornost postaráno, ale přece jenom už to přišlo v době, kdy čekat od Tolkkiho mistrovská díla bylo příliš odvážné. Z eponymního debutu se vyklubala celkem slušná deska s docela průhlednými postupy, ve kterých zazářit bylo poměrně obtížné, obzvlášť, když Caterinin hlas není kdovíjak osobitý a její lehce civilní projev jen těžko mohl v tehdejší konstelaci strašit konkurenci a ohromovat fanoušky.
Ale Caterina (nebo Frontiers?) bojuje. Už bez Tolkkiho asistence vydala před třemi lety album „Furyon“, na kterém jí společnost dělala parta složená z jejích krajanů, a i když se desce nedostalo takové propagace, jako když v řadách Chaos Magic figuroval Timo, hudebně šlo o vydařenější a méně vyumělkovaný kus, jemuž větší lesk dodala hostovská účast Ailyn Gimenéz, Ronnieho Romera a Toma Englunda. A teď jsou tu Chaos Magic potřetí. Sází víc na modernější projev, v němž před adrenalinovými výkruty v duchu Amaranthe dávají přednost symfonickému nádechu, a ve kterém našli pro Caterinu ideální polohu, v níž její civilnost a nenucenost občas příjemně okoření lehoučká afektovanost, ideálně zapadající do aktuálního výrazu kapely. K tomu vytvořili řadu kompozic, otírajících se o popovou tanečnost. A ono to k sobě vše zapadá docela přitažlivým způsobem.
Nejvýraznější položkou je zvou důvodů baladická „Garden Of Winter“. Jednak v ní hostuje Elina Siirala (Leaves´ Eyes, Angel Nation) a dámám to ve společném duetu ohromně sluší, jednak v pomalejším tempu, ze kterého skladba postupně rozkvétá a mohutní, není tolik prostoru pro moderní prvky, takže skladba má daleko klasičtější náladu, kterou ještě zesiluje akustická kytara, díky čemuž „Garden Of Winter“ působí v rámci alba jedinečně. U zbývajících položek se bude o něco víc tančit než hrozit pěstí, ale nutno přiznat, že pozvání k tanci je nenucené a hravost melodií v jemně hymnické „The Impossible“, v temnější a v aranžích nafouknutější „Days Of Light“, či ve zpěvné titulní skladbě je natolik chytlavá, že vše působí přirozeně a příjemně.
Když se Caterině nepodařilo kdovíjak se prosadit s pomocí Tima Tolkkiho, vypadalo to, že to na nějakou výraznější cestu hudebním světem nedá. Caterina to nevzdala a na třetím albu Chaos Magic je snad poprvé zodpovězena otázka, co vlastně kdysi vedlo Tima a Frontiers k angažování této zpěvačky. „Emerge“ není žádný přelomový trhák, ale poprvé je možné konstatovat, že obsahově Chaos Magic poprvé nabídli víc, než jen marketingový trhák s plytkým obsahem, postavený na slavném jménu.
|
