Pink Cream 69 mají sice zaděláno na nejdelší studiovou pauzu ve své historii, ale komu schází hlas pěvce Davida Readmana, nemusí to brát nijak tragicky. David se vloni připomněl v rámci návratu do Voodoo Circle (pravda, album „Locked & Loaded“ nebylo zrovna světoborné), letos na jaře si zapsal do svého portfolia první spolupráci s Black Eye (ta byla o něco zajímavější) a aktuálně vydává své druhé sólové album „Medusa“. Na něm David trefil hřebík na hlavičku a příznivci tohoto osobitého pěvce si můžou mnout ruce a chystat uši na parádní jízdu. Tohle je hozená rukavice domovskému spolku a výzva, že s novým albem Pink Cream 69 by se nemuselo zbytečně otálet, protože David Readman je v excelentní formě.
David svoji sólovku pojal velmi chytře. Takhle nějak by mělo vypadat album, na kterém se nebráníte ukázat, kde máte kořeny (díky čemuž Readman v několika skladbách své hlavní působiště velmi šťavnatě připomene), ale zároveň se jimi nenecháváte svazovat a pouštíte se na rozmanité cesty, přitom však nemíříte do sfér, které byste působili nejistě, či nepřirozeně, nebo do končin, které by výrazně nabourávali celkovou soudržnost desky. Z tohoto pohledu je třeba upozornit zejména na technickou „Mary Jane“, staromilskou skladby, která se vrací až někam do sedmdesátých let a navíc je pojata hodně zemitým způsobem, čímž primární hru s melodickým rockem hodně oživuje. A (tak jako v rámci celého alba) v níž je třeba smeknout nejen před Davidovým zpěvem, ale i před excelentní kytarou, která je z pohledu důležitosti pro Readmana naprosto vyrovnaným partnerem.
Prim hrají a nejsnazší cestu do uší mají melodické výkruty. Readman nehrál a nehraje na prvoplánovost, takže nabízí kolekci dokonale vyzrálých kousků, podaných naprosto přesvědčivým způsobem s patřičným zápalem. Úvodní „Madame Medusa“ s dravým riffem, rtuťovitou rytmikou, dokonale propleteným vokálním soubojem s Jessicou Conte, parádní melodií (někde v podvědomí máte chuť si zanotovat „Seas Of Madness“) a živočišným sólem, v němž se o dominanci nápaditě perou klávesy s kytarou, je hitem na první dobrou, v naléhavé finální baladovce „King Who Lost His Throne“ vám narůstající emoce zalezou až do morku kosti, šlapavá „Change The World“ coby ideální reklama na melodický hard rock bez mrknutí oka rozhoupe rockově taneční parket, přemýšlivější „Shelter From The Storm“ koketuje se špetkou blues, žhavá „Children Of Thunder“ přímo žadoní o zařazení do playlistu Pink Cream 69.
To, že na desce figuruje řada hostí, to, že vymazlenou produkci má na svědomí Dennis Ward (aby průsečíku na Pink Cream 69 nechyběl důležitý bod) není až tak zásadní. Jsou to třešničky na velmi povedeném dortu, které zdůrazňují fakt, že David Readman udělal (byť na první pohled možná nenápadné) mistrovské album.
|
