Jako by se Virgin Steele konečně dostali do bodu, ke kterému nejpozději od prvního dílu „Sňatku nebe a pekla“ směřovali. Jen rok po uzavření trilogie prostřednictvím alba „Invictus“ představil DeFeis se svojí družinou (která se definitivně musela obejít bez baskytaristy RobaDe Martina a své nejimpozantnější díla nahrála čistě v trojici) ryzí metalovou operu. Už nešlo o metalové album, propletené atmosféričtějšími vsuvkami, už nešlo o propojený myšlenkový koncept, už šlo o rozsáhlý ucelený příběh, v němž se Virgin Steele blíží ke klasické hudbě a všelijaké výpravné kompozice i mezihry, v níž podmanivé DeFeisovo piáno hraje hlavní roli, jsou postaveny na roveň metalovým vypalovačkám. Fakt, že celé album je na ploše pětasedmdesáti minut rozloženo do dvaadvaceti položek, napovídá, že DeFeis, který je autorem drtivé části skladeb (dokonce se jednu dobu mluilo o tom, že by deska měla vyjít čistě pod jeho jménem), pracuje s velkým množstvím motivů a snad jediný bod, ve kterém se později metalové opery ještě rozvinuly, bylo zapojení většího množství zpěváků, ztvárňujících jednotlivé postavy. Na „House Of Atreus Act I“ si David DeFeis vystačí se sborovou podporou svých parťáků, jinak vše zastane svým hlasem sám.
„Naše drama začíná v poslední noci trojské války…“, časově situují Virgin Steele spletitý vztah Agamemnona, jeho ženy Klytemnestry, jejího milence Agisthose a jejich rodin, který rozehrávají v jedné z nejsilnějších kompozic alba „Kingdom Of The Fearless (The Destruction Of The Troy“. Charakterizuje ji monumentální motiv, rozštěkaná kytara, náklep bicích, typická melodika, našlapaný refrén, DeFeis v dokonalé formě, dokonalá symbióza kytary (Pursino opět elegantn válí!) s klávesami, a napětí, které strašně snadno vtahuje do děje. Už následná „Blaze Of Victory (The Watchman`s Song“) může příznivce lačné metalových kompozic trochu vykolejit – Virgin Steele zpomalí, prostor dostane piáno, DeFeisovo vyprávění a vzdušně romantické aranžmá skladby táhne kapelu až na muzikálové území, dramatičnost ani v nejmenším však neklesá. Podobné hudební cítění s Manowar se nejsilněji projeví v jedné z nejpovedenějších a krásně barevných kompozic (byť vytrhávat cokoliv ze soudržného příběhu je trochu kontraproduklivní) nápaditého alba „Through The Ring Of Fire“ – její dunivá a striktní rytmika, kousavá kytara, výborná melodie, ohromně nakažlivý slogan, i zásluhou černobílých klapek dokonale symbiotické zjemnění přináší jeden z nejsilnějších momentů.
S majestátní vsuvkou „“Prelude In A Minor (The Voyage Home)“ Virgin Steele definitivně otvírají nový svět, ve kterém nepopírají svůj tradiční výraz, ale daleko víc vsadí na atmosféru a krátké výpravné motivy, v nichž se plně projevuje velmi úzký autorův vztah k vážné hudbě. A když vedle sebe postavíte „G Minor Invention“ (Descent Into Death`s Twilight Kingdom)“ a bouřlivě hrubě romantické vyvrcholení první části příběhu v „Agony And Shame“ a v klenutém „Gate Of Kings“, je třeba uznat, že David DeFeis našel ideální způsob, jak propojit svět vážné hudby a metalu.
S druhým dílem svého stěžejního díla Vrgin Steele přišli už o rok později. Tomu, že v tomto období byli Virgin Steele na vrcholu svých sil i zájmu fanoušků, nasvědčuje fakt, že čekání na „The House Of Atreus – Act II“ kapela svým fanouškm zkrátila vydáním EP „Magick –Fire Music“, na kterém byly představeny některé skladby z chystaného alba, i přes koncepční téma řecké mytologie, které Virgin Steele neopustili, se podařilo zavzpomínat na album „Marriage Of Heaven And Hell“, došlo i na akustickou předělávku „Gate Of Kings“, či jinde nezveřejněnou skladbu. Aby toho nebylo málo, námět příběhu a mix základu skladeb z obou dílů bez DeFeisova zpěvu, obohacený o dialogy, byl použit i pro regulérní operu Klytemnestra, kterou DeFeis charakterizoval jako představení, v němž jako by Virgin Steele hráli živě za oponou….
|
