Je strašně obtížné vyhnout se v souvislosti s Ronniem Atkinsem zmínce o jeho zdravotním stavu a, jak sám svůj stav nazval, souboji s časem. A je fascinující, jak silná alba z něj padají od okamžiku, kdy se svěřil světu se svojí krutou diagnózou. Před dvěma lety to byla vynikající sólovka „One Shot“, o rok později o chlup obyčejnější „Make It Count“, a otázkou zůstávalo, jestli se Ronnie ještě pustí do práce se svojí domovskou kapelou, či zda naváže na velmi plodnou kooperaci s Erikem Mårtenssonem. Mårtensson se svými Eclipse na konci loňského roku albem „Wired“ jasně deklaroval, že je ve vynikající autorské formě, takže nepřekvapí, že třetí společné dílo s Atkinsem pod vlajkou Nordic Union pokračuje na ohromně silné vlně. Dokonce bych si troufl tvrdit (a není v tom žádná nostalgie, či podvědomé přivírání očí „protože rakovina“), že dvojice Atkins – Mårtensson se vyšvihla ke svému nejsilnějšímu počinu.
Důvod je prostý. Nordic Union se drží svého typického melodického metalu, ve kterém když chcete, strašně snadno objevíte stopy Pretty Maids i Eclipse. Esence domovských kapel však není primárně tím, na čem Nordic Union staví, takže příznivci projektu dostanou přesně takovou muziku, na jakou jsou od ústřední dvojice zvyklí. Parádní melodie a parádní výkony (na místě je zmínit i Henrika Erikssona, který velice svěžími bicími vydatně pomohl ke strhujícímu vyznění nahrávky, a šikovného kytaristu Fredrika Folkareho, který elegantní ekvilibristikou skladby parádně provzdušňuje) se dají považovat za samozřejmost, o špetičku ostřejší a agresivnější výraz oproti předchozím dvěma deskám přidal albu „Animalistic“ ohromně pikantní příchuť. Jedenáct položek nabízí záplavu potenciálních stadionových hitovek s maximálně vzdušnými refrény. Přehledným melodickým nápadům svědčí skutečnost, že Nordic Union skladby nenatahují a zbytečně z nich neždímají šťávu (přes čtyři minuty se dostanou jen ve dvou případech), takže album má dokonalý odpich a švih, navíc je v rámci stylových mantinelů dostatečně pestré. Z dramatického a dokonale vyhroceného vrcholu „This Means War“ se zabijáckým riffem, strachopudnou atmosférou a výhružným nápěvem mrazí, úvodní dravá „On This Day I Fight“ parádně nakopne a burcující text dodá skladbě mohutnou sílu, neposedně skákavé finále „King For The Day“ nabíjí optimismem, v „If I Could Fly“ atmosféra velice přitažlivě potemní a zvážní, ani přemýšlivější „Last Man Alive“ neztratí dravost a naléhavost, syrovější titulní „Animalistic“ podtrhne tvrzení o aktuálně agresivnějším výrazu Nordic Union,… a takhle by se dalo pokračovat s každou jednotlivou písní.
I lyrická složka tvoří velmi důležitou součást alba a „Animalistic“ si zaslouží poslouchat s bookletem v ruce, chytré texty nevtíravě burcují, kladou zajímavé otázky, a i když úvodní verše v kontextu s Atkinsovým zdravotním stavem mohou vyznít trochu cynicky ( „If this is the end, then I think that it`s time to begin…“), je zjevné, že oba hlavní protagonisté už o životě vědí své. Z Atkinsova specificky nakřáplého hlasu sálají emoce, zápal i energie (klobouk dolů!), Mårtensson hýří skvělými nápady, Nordic Union šlapou jako luxusní hodinky.
What is the meaning and the purpose of it all
What is the reason why we`re here
I don`t expect an answer
But I really want to know…
|
