Více než šest let trvalo řecké partě Fortis Ventus, než se dopracovala k debutovému albu. Možná za to může fakt, že po rozkolu z důvodu odlišných pohledů na tvorbu kapely v roce 2017 zůstalo ústřední duo, klávesista George Halliwell a zpěvačka Nancy Mos, bez parťáků. Do současné doby se jim podařilo ulovit pouze Gregoryho Koilakose, jenž se ujal kytary i baskytary, a tak bicí party na debutu si museli Fortis Ventus obstarat hostovsky. Možná za to může skutečnost, že hudba Fortis Ventis není kdovíjak originální, a především příznivci raných alb Nightwish (a z nich zejména ti, kteří dávali přednost zasněné atmosféře před energičtějšími polohami) by měli zbystřit pozornost.
Výčet základních elementů alba „Vertalia“, tedy operní zpěv, záplava kláves a symfonií, či koncepční námět, založený na pohádce, kterou napsal George Halliwell, jasně definuje dění na desce. Pokud vydávající firma tvrdí, že „Vertalia“ je sentimentální, dramatické, velkolepé, filmové a nápadité album, s prvními čtyřmi položkami lze zcela bez výhrad souhlasit, s tou poslední je to už docela na štíru.Pocit, že by Fortis Ventus přinesli něco dosud neoposlouchaného, se nekoná. Nicméně pokud se smíříte se stavem, že kapela důsledně stopuje Nightwish a Epicu v jejich mladších letech, pokukuje při tom po Kamelot, a byla by strašně ráda, kdyby si posluchač našel spojitost mezi Fortus Ventus a tvorbou Hanse Zimmera (může být), pak není problém uznat, že se jí „Vertalia“ podařila. Jako ideální vzorek alba poslouží skladba „Unveiling Path“. Jednak proto, že je nejdelší, takže na ní Fortis Ventus deklarují, že si dokáží obratně poradit s rozsáhlým dějem, aniž by ztrácel spád. Jednak proto, že je dostatečně pestrá, takže prozradí, že Fortis Ventus si umí poradit nejen s nadýchanou romantikou (čemuž nasvědčuje pár úvodních položek desky), ale i s dravějším a opulentnějším výrazem. A i když zjevně školený soprán Nancy Mos by album v pohodě dokázal utáhnout, občasná výpomoc mužských hlasů vytváří příjemný kontrast.
Nic pro tvrďáky, symfonický metal ve své krystalické podobě. Dobře zahraný a zazpívaný, dostatečně dramatický, nadýchaný, elegantní, příjemně a střízlivě načančaný, pohádkově zasněný, soudržný. Fortis Ventus mají řadu předpokladů pro to, aby patřili mezi nepřehlédnutelné žánrové akvizice. Jen najít vlastní hudební cestu a tvář.
|
