Starý dobrý heavy metal, žánr, ve kterém bylo řečeno snad již úplně vše, přesto se občas najde nahrávka, kde se za pomoci důvěrně známých a osvědčených postupů podaří ukovat výtvor, který se na první pohled tváří neokoukaně a přitom má vše, co od něj čekáte. Přesně to je případ šestého studiového alba nymburských držáků Roxor, jež dostalo příhodný název "Železnej král".
Kapela je po všech stránkách věrna tradičnímu heavy metalu a všemu, co k němu patří. Na desce není nouze o zpěvné refrény ani o melodická kytarová sóla. Je poznat, že pánové nejsou žádní zelenáči (kapela se může opřít o pětadvacet let zkušeností), protože muzikantská vyspělost nahrávce nechybí. České texty, jak už to často bývá, jsou místy poměrně zdařilé, jindy naopak slabší.
Jednoznačným vrcholem alba je titulní song, který nahrávku otvírá. Pod pojmem "Železnej král" se ukrývá jedna velká oslava heavy metalu. Kapela do jejího textu šikovně zakomponovala narážky na zásadní alba a skladby, které tento žánr definovaly. Píseň vybavila úžasně chytlavou melodií, čímž dala vzniknout tutové koncertní hymně, která bude bezpochyby ozdobou každého živého vystoupení Roxoru.
Mezi další zdařilé kousky patří kvapíky "Ke hvězdám" a "Ve vzpomínkách", naléhavá "Nesmí se stát", jejíž text patří k nejpovedenějším, a "Zlodějka duší", které vládnou příjemně melodické kytary. Jedinou skladbou, která vybočuje z heavy metalového konceptu alba je závěrečný odlehčený rockec à la AC/DC s názvem "Čert tě vem".
Nová deska Roxoru nemá ambice atakovat přední příčky hitparád ani přepisovat dějiny rockové hudby. Je to v první řadě nahrávka dělaná pro radost z hudby a pro skalní fandy kapely, kteří budou bez pochyb spokojeni, protože dostali přesně to, co chtěli. Tady je zkrátka vše tak, jak má být.
|
