Zaznělo to již v předchozích recenzích alb King Buffalo, tak jen krátké připomenutí - kapela z New Yorku před rokem avizovala vydání tří desek s muzikou, která byla složena v období celosvětové pandemie nemoci, jejíž jméno nebudeme zmiňovat, aby se neprobudila z neklidného polospánku. Doposud zvládla natočit a vydat jen dvě, skvělou „The Burden of Restlessness“ v červnu 2021 a v závěru roku neméně zdařilou „Acheron“. Nyní se konečně kruh uzavřel a poslední dílek puzzle této trilogie zapadl na své místo. Rozšířil množinu songů energického psychedelického rocku, ve kterém se s neuvěřitelnou lehkostí mísí hypnoticky rotující a někdy metalicky ostré riffy s poklidnými, kytarově rockovějšími pasážemi, doplněnými emotivně procítěným a čistým zpěvem.
Titulní skladba „Regenerator“ naznačuje jemný posun v dosavadním soundu kapely. V úvodní zpívané melodické části překvapuje krásně zvonivý zvuk kytary a zasněný, nezkreslený zpěv. Rtuťovitá a živá atmosféra probudí každého, kdo se do této doby oddával halucinogenní náladě předchozího, spíše psychedelicky působícího alba „Acheron“. Navazující „Mercury“ není již tak přístupná, rytmický pletenec bubeníka Scotta Donaldsona má až jazzový feeling a určité repetitivní pasáže spolu s bublající basou Dana Reynoldse připomínají z povzdálí novovlnné The Police na psilocybinu. V „Hours“ kapela kombinuje nervní projev z „Burden“ s hypnotickými náladami „Acheronu“
Nahalovaná „Interlude“ je akustickým předělem, po kterém písně ubírají na rychlosti, více prostoru dostávají halucinogenní pasáže. Typickým příkladem je pohodová „Mammoth“, ve které po zpívané části Sean McVay nasazuje těžkotonážními „fuzzy“ riffy, do kterých zaplétá snad nejlepší rockové kytarové sólo posledních let, jež je podbarveno jemnými tóny hammondek. Podmanivě melancholická „Avalon“ připravuje posluchače na závěrečný song. Jako by se náhle venku setmělo a z okna byla vidět jen zlověstná mračna, která pomalu zatahují oponu nad do té doby prosluněnou oblohou. Přesně tak působí nálada závěrečné „Firmament“. V úvodu nezkreslená elektrická kytara doprovází něžný Seanův zpěv, po chvíli se zvuk přiostřuje, do popředí nastupují na ploše dalších šesti minut ostré zdeformované riffy a sóla, která jako kdyby diktoval David Gilmour. Opravdu temný závěr.
Koláž na přebalu desky pochází od filipínského umělce Mika del Rosaria a plně koresponduje s textovou složkou alba. Tak jako na předchozích albech i nyní se kapela zabývá lidskou psychikou, ovšem z trochu jiného úhlu. „Burden“ bylo především o různých depresivních pocitech a strachu, „Acheron“ vypovídal o imaginárním pobytu v říši mrtvých a „Regenerator“ nabízí jakousi abstrakci trajektorie lidského života, v níž první tři skladby před předělovou „Interlude“ popisují člověka v rozpuku sil, ze závěrečných tří skladeb vyzařuje jakési vyrovnání s smíření s osudem. Ovšem každý si do příběhu muže projektovat svoji vizi, jak připouští Sean McVay.
Kapela se po návratu z Evropy po vydání „Regenerator“ pouští do masivního turné po USA, které čítá čtyřicet jedna zastávek. Fandové se budou moci naživo seznámit se zvláštním mixem psych heavy rocku, který se prolíná s chytlavými melodickými refrény. Ač lze v těchto nahrávkách vystopovat inspirační vzory, výsledné balení King Buffalo je dosti originální. A to se dnes cení.
|
