Přitopili. U dva roky starého počinu „Worlds Apart“, na kterém poprvé rozehráli společné melodické orgie Russell Allen s Anette Olzon, jsem žehral nad tím, že byť je všechno udělané nejlépe, jak jen to jde, určitý chlad umělé spolupráce se překonat nepodařilo. Navazující (velmi důležitý pojem) album „Army Of Dreamers“ technicky pokračuje v naprosto stejné linii, jen emoce a pěvecká symbióza jsou o něco silnější. Když padla jména hlavních tváří projektu Allen / Olzon, je třeba zdůraznit, že se tato dvojice může plně spolehnout na neodmyslitelného parťáka Magnuse Karlssona, který má na desce opět výrazný podíl – asi se v současné záplavě melodické muziky nedobere stavu, že byste jeho práci neomylně poznali na první dobrou podle několika tónů, ale nenapadá mě jediný projekt, u kterého by se dalo říct, že se mu nepodařilo vykroužit smyslné melodie. „Army Of Dreamers“ do tohoto vzorce spolehlivě zapadá.
Hlavní deviza je v tom, že Rusell Allen dokáže svým naostřeným hlasem udělat dobrodružství z ledasčeho, Anette Olzon se svým zvonivým zpěvem je schopná rozjasnit a nabít energií mnohem usedlejší materiál, než který jí Russel s Magnusem nabídnou. Ne, že by se na novince zcela vyvarovali obyčejnějších kusů, v závěru alba jiskřivý esprit první poloviny trochu ztrácí lesk, ale v nejlepších momentech hrají Allen / Olzon hodně vysokou ligu. Důvod je jasný – výborné harmonické melodie, zapamatovatelné zpěvné refrény, silná Karlssonova sóla, a především kontrastní spojení vokalistů, v jehož základním vyznění (silný chlap versus smyslná ženská) je svět stále v nejlepším pořádku. Vše je zabalené do vypiplaně přehledného a silného zvuku, obohacené košatými aranžemi, nepokrytě sázející na přirozeně čistou zpěvnou chytlavost, decentní sladkost a dobře zkrocenou bombastičnost. Kandidátů na lovení posluchačů na první poslech je víc, osobně vsázím na titulní skladbu (které se do cesty v úvodu zlehýnka připletou Europe), poměrně agresivní (v mezích zákona) a v refrénu skvěle pulsující „A Million Skies“ s napínavými klávesami, a optimisticky šťavnatou „Carved Into Stone“, které ideálně demonstrují pěveckou sílu projektu – v první je dokonale charakterizovaná kontrastní síla hlasů, v dalších dvou se vždy jeden z dvojice elegantně přibližuje k pocitovému spektru svého parťáka – jednou přitvrdí Anette, podruhé zjemní Russell.
Album plné skladeb, které by klidně mohly znít v rádiích, jejichž moderátorům by stačila jen špetička rockové odvahy. Základní stavební kámen projektu, tedy dokonale harmonické spojení dvou osobitých hlasů, je tak bytelný, že podobně znějící konkurenci Allen / Olzon v aktuálním rozpoložení snadno ukáže záda.
|
