Hudba je dokonale univerzální jazyk. Netuším, jestli by dokázali najít společnou řeč mongolský pastevec se sámským chovatelem sobů, ale představte si na jednom pódiu The Hu a rané Korpiklaani, a byť nástroje, kterými se kapely prezentují, budou vykazovat jisté odlišnosti, pocit z rockové muziky, výrazně šlehnutou domorodou příchutí bude velice blízký. Pokud jste svérázné partě z Ulánbátaru přišli na chuť se tři roky starým debutovým albem „The Gereg“, asi není potřeba dávat další doporučení v souvislosti s novinkou „Rumble Of Thunder“. Pokud vás tahle kapela dosud míjí, nicméně oslovují vás osobité party, které staví na etnických základech, hrdelním zpěvu a netradičních lidových nástrojích, ideálně přizpůsobených silné rockové podstatě, umí být bezprostředně zábavné (na čemž má nesporný podíl jejich exotičnost) jste na nejlepším místě.
Barev, které na album „Rumble Of Thunder“ dokázali The Hu dostat, je široké spektrum, nicméně vše podstatné se točí kolem podmanivých temp, nepříliš složitých motivů, velmi přístupných melodiích, svérázně neotesaném sólovém i sborovém zpěvu, domorodých nálad a velmi pozitivní energie, s níž je snadné objevit podstatu toho, proč mongolská parta slaví úspěchy na pódiích po celém světě. Jednoduchý riff, medvědovsky neohrabané skandování ústředního sloganu, ultrapozitivní náboj, chvílemi zdánlivě až nesouvisející poťouchlé skřipky, takový je úvod alba ve skladbě se všeříkajícím názvem „This Is Mongol“. Hutně a ztěžka do bitvy kráčející monolit „YUT Hövende“ s humpoláckým sborem, řadou domorodých zvuků a šamanská atmosféra nabídnou totální kontrast k úvodní skladbě, rozverně hravá domorodá diskotéka „Triangle“ dokáže rozvlnit i beznohého, a hledáte-li recept na zlepšení nálady, tady je v plné kráse. Koncepce desky jako kdyby chtěla posluchače nejdřív ulovit na skladby s rychlým efektem, a teprve potom nabídne vážnější témata a motivy – epicky temná, výhružně majestátně vyznívající „Black Thunder“ s jedovatými houslemi a proměnlivostí nálad (ne náhodou se k ní The Hu ještě jednu vrátí v závěru alba), poeticky všeobjímající, zklidňující a hluboká „Mother Nature“, či strachopudná „Shih Hutu“ prozradí, že The Hu nejsou jen o bezprostřední zábavě, ale i o silných pocitech.
Pro hudbu The Hu se vžil kapelou užívaný pojem Hunnu rock a vůbec není od věci pro ni vytvořit v rámci folkem nasycených tvrdých tónů samostatnou přihrádku. The Hu přišli na debutu s okamžitě rozpoznatelnou, osobitou a jedinečnou matricí, u níž nelze předpokládat, že by za sebou vlekla zástup následovníků. Na druhém albu ji úspěšně rozvíjí.
|
